Krok...
...za krokem. Někdy si myslíme, že už víme, kam jdeme. Krásný den přeji. Poslední měsíce jsem měla pocit, že se po dlouhé době zase nadechuji. Začala jsem běhat. Ne proto, abych podávala výkony. Prostě proto, že mi bylo lépe venku než doma. Každý kilometr byl malý krok zpátky k sobě. Běh se stal něčím, co mi dobíjí energii. Současně jsem začala řešit věci, které jsem dlouho odkládala. Rozchod. Hledání nového bydlení. Navýšení příjmů. Možnost brigády. V hlavě se pomalu rodil plán na nový život. A začínal se rýsovat. Brigáda téměř domluvená. Několik možností podnájmu. Počítám finance. Dělám rozpočty. Přemýšlím, jak to všechno poskládat. Pak přišla kontrola. Magnetická rezonance. Sono. Biopsie. A najednou jsem seděla v ordinaci a poslouchala slova, která jsem už jednou slyšela před lety. Rakovina. Nevím ještě, jak bude léčba vypadat. Nevím, jak dlouhá cesta mě čeká. Nevím, jaké budou další výsledky. Vím ale něco jiného. Před pár měsíci jsem měla pocit, že stojím na místě. Dnes mám strach....
Luci, já mám taktéž home office a někdy je to opravdu náročné, navíc můžu pracovat jen když malej usne po obědě. O to víc je to zavazující, protože večer už vyřídím jen maily. Na druhou stranu člověk je pánem svého času a to se mi na tom strašně líbí a vyhovuje. Tak hodně štěstí a nenech se moc rozptylovat :-)
OdpovědětVymazatTo vaše psisko je opravdu roztomilé :) Adámkovi hodně zdraví a práce ať jde od ruky! :)
OdpovědětVymazatLucko, od cervna budu taky doma, ale ne uplne planovane - nicmene se celkem tesim, ze si odpocnu. Celkem ti zavidim tvou odvahu se do neceho takoveho pustit - ta mi jednoznacne chybi! K travniku, urcite nechat udelat - nejlepe polozit travnikovy koberec. V zadnem pripade nedelat sami, to nefunguje - vim to, mam to vyzkousene... Hezky pracovni den, Katerina
OdpovědětVymazatTak to bych někdy chtěla zažít :-),já mám momentálně v práci 100 lidí a někdy je i hůř.Užívejte tyto chvilky.Krásný den.Věra.
OdpovědětVymazatLuci,celkem jsem se zamyslela,protoze behem celeho tehotenstvi jsem pracovala castecne z domu a castecne ve firme,ale tam jsem si spise jen pak dochazela pro podklady a musim rict,ze pokud jsem doma k praci zasedla,roztridila si papiry a slozky na nasem velikem stole a zapla notasek,tak jsem se do toho ponorila tak naplno,ze jsem ani nejedla a nepila,skoro,jen treba kafe a tak a delala jsem skoro cely den.Bylo to tedy pak znat na mych oteklych nohach,zvlast ve tretim trimestru,ale me to bavilo,doma jsem prave mela klid a nic me nerozptylovalo,v praci me prave ostatni v ruzne komunikaci a telefonatech docela zdrzovali,ale to patrilo take k povolani.Takze je to asi o cloveku,me to moooc vyhovovalo.
OdpovědětVymazatLucko, taky mám část týdne home office, ale musím se přiznat, že se pak zas strašně těším mezi lidi :-).Dělá mi trochu problém se k práci v domácím prostředí přinutit...Ještě tak dopoledne, kdy jsou všichni pryč...ale jak je někdo se mnou doma (zvěř nepočítám), tak se nedokážu úplně soustředit. Ale má to i své výhody - většinou nejvíce práce udělám hned po ránu v pyžamu/županu :-). Nebo teď můžu pracovat na sluníčku na terase, paráda!
OdpovědětVymazatTrávník jsme zrovna čerstvě zaseli - děláme každé jaro, neb ho pes přes zimu udupe!! Má být celkem teplo, tak počítám, že (až!) za měsíc bude pěkný zelený kožich (máme to nacvičené :-) ).
Koukám na fotky - výhled máte krásný... ale ten les okolo...nebojíš se třeba někdy sama v baráku??