cestou...

...do sousední vesnice.

Krásný pátek !

Občas se to povede a my se vypakujeme a vyrazíme na návštěvu mojí kamarádky a Adamova kámoše do sousední vesnice pěšky.

Je to cesta , kde občas potkáte lidi na procházce, cyklisty a vyjímečně chataře v autě, takže nemám strach vzít Adama na kole.

Nejtěžší kus cesty je - vyjít kopec z našeho údolí!

To když máme za sebou s kočárkem,který je naložen nejen Maxem, ale i zásobami na cestu, tak pak už bych šla klidně jakkoli daleko, ale hlavně po rovince :-)))

Maxovi tohle výletování taky vyhovuje a je neustále ve střehu...

...připraven někde si něco utrhnout..

...prozkoumat a většinou se to snaží i ochutnat...

...to musím být zase ve střehu já...

...protože bere všechno, jedovatý,nejedovatý, rostliny i živočichy :-)))...

...ale pokud udržuji jeho papulu plnou , tak je klid :-).

Zatím Maxovi vyhovuje cestování v kočárku, ale tuším, že brzy dojde na to, že když Adam pojede na kole, bude chtít taky, tak se musím podívat po nějakém pěkném vozítku:-).

Nejlíp takové to, které můžu řídit a mít pod kontrolou já, ale prcek bude mít pocit, že sám jede :-).

Adam sice projížďku zakončil lehčím karambolem, ale jestli se poučil, že má jezdit k nám dolů opatrně, to nevím, rozhodně to není jeho první (a asi ani poslední) rozbité koleno.

Mějte další krásný, letní den!