11 prosince 2016

nejnáročnější období s dětma ...

... je právě teď :-)



Přeji pohodový nedělní, adventní večer!

Když byl Adam malý a bojovali jsme s atopickým ekzémem, celé noci jsme nespali a do jeho třech let jsem dnem a nocí přemýšlela a hledala, jak mu pomoci, protože mi rvalo srdce, když se neustále škrábal a já mu od toho prostě pomoct nemohla, vybavilo se mi to teď, když měl Max nějakou tu střevní virózu (ťukám, snad je za námi) a pokaždé když se mu zvedl žaludek, tak se na mě nešťastně podíval a říkal zničeně "neci, neci".
Mimochodem pro vás co se ještě občas ptáte, co nám na ekzém pomohlo, tak snad kromě třetích narozenin  nic. Vše bylo chvilkovou záležitostí a kortikoidy jsme naštěstí nikdy nezkusili i když ty by asi pomohly v dané situaci, ale jak je o nich známo můžou taky velmi uškodit.


Ale zpět k nejnáročnějšímu období, které se mi zdá teď, ale beru to tak, že je to teď za celou mou "kariéru" matky :-) a taky trochu tuším, že jich bude ještě víc a každé bude ještě víc nej než toto :-))).



Potřebovala bych být chobotnice a to opravdu moc, možná bych si to přála dostat pod stromeček, další ruce....dvě ...tři...i jedna navíc by bodla.
Andulka už toho přes den moc nenaspí a narozdíl od Maxe, kterému nevadilo být občas v ohrádce, tak Anna omezený prostor fakt nemá ráda.
Dokonce se už naučila vecpat mezi gauč a podnožník, který je celkem těžký, ale svoji skulinku si tam dokáže udělat  a pak hurá do víru svobody pohybu.
Chodí, kolem všeho, sama udělá tak tři kroky a buď si z toho sedne na zadek a nebo jde na kolena a jde se dál.
Poslední týdny jsem změnila svůj denní režim a všechen úklid, praní a žehlení dělám buď přes den když se zadaří a oba spí (což je zřídka) a nebo večer.
To jsem většinou nikdy moc nedávala, protože mi moc nejde být dlouho vzhůru.
Ráno jsou děti na nohou už od 6ti  a někdy i dřív, ale večer jsou v sedm v posteli a Adam do osmi maximálně.
Přesto se snažím být nejpozději v jedenáct v posteli.
Jakmile přetáhnu, ráno mi to dá pocítit.
Andy nejen vyrostla, ale taky zesílila, jako, že má větší sílu a tak převlékání je u nás boj.
Max objevil zákon padajícího ho.... a tak když se pošťuchuje s Adamem a ten ho sejme, pocítí to chudák Anna.
Občas mám pocit, že z celého dne trávím nejvíc času na zemi, s prckama, už to odnesly další džíny a tak ani nemůžu vyčítat Adamovi, díry na kolenou :-).
Ale je to radost, hrozně moc si užívám ten jejich bezelstný, naivní přístup ke všemu novému i známému.

S Adamem už je to o něčem jiném.
Zrovna jsme to dnes hodnotily s kamarádkou, protože přišla s dětmi na návštěvu a že jako budeme dělat ozdobičky ze samotvrdnoucí hmoty.
No pokud bychom chtěly mít na stromečku zombíky s dírama v hlavě, nebo uřízlou "hedkou" tak o ty by nebyla nouze. Nakonec jsme je donutily udělat každého tři vánoční jako opravdu VÁNOČNÍ ozdoby a pak že si zase mohli jít střílet po sobě.
Jeden by řekl, to mají z těch počítačových her, ale třeba zrovna náš Adam si hraje na počítači minimálně, mobil nemá a tak to má vše hlavně zprostředkovaně přes kamarády, ale ty jejich hlášky někdy stojí za to...no někdy stojí za to, je radši neslyšet :-))).

Tak ještě pár víkendových fotek, kdybych byla chobotnice, tak bych si vyfotila i děti v sobotu v bazénu a hlavně potom na obědě, který proběhl v klidu.
Normálně jsme všichni seděli u stolu, Anna unavená z bazénu a dost napitá, protože jí třeba vůbec nevadilo, že se vlastně skoro topí, ale ten balón prostě chtěla :-))), usnula po pár hltech mlíka v sedačce pod stolem , Max unavený z bazénu a hladový po týdenní dietě seděl spořádaně vedle mě a ukázkově baštil polívku a kdykoli se chtěl odlepit od židle, tak si nechal vysvětlit, že má sedět a počkat až se najím i já...to považuju skoro za zázrak.
Adam měl zákaz odbíhat od stolu a přežil to a vůbec ještě dnes jsem v šoku že jsme poobědvali všichni, v restauraci a bez nervů :-) !!!!
Pravda, samotná návštěva bazénu byla trochu akce, která stála nedělní návrat tatínka na místo činu, vyzvednout dvoje zapomenuté plavky a Maxův kruh, ale celkově to byl dobrý nápad.

Být chobotnice, taky bych si vyfotila děti dnes na procházce, když jsme šli vyprovodit kamarádku.
Kluci si hráli jakoby byl sníh.
Skákali ze svahu dolů na pole, pobíhali, shazovali se, váleli sudy...no čirá dětská radost.
Být ten sníh, taky bychom se radovaly takhle jsme si jen povzdechly, 
že pračka bude mít zase noční :-).








Mějte pěkný večer a zítra prima start nového týdne!

7 komentářů:

  1. Je to náročné, ale stojí to za to :-) Tak hodně sil...

    OdpovědětVymazat
  2. Lucie, já vždycky tak ráda čtu přízpěvky o dětech u Vás :-). ALe jdu Vás podpořit. Už dávno jsem psala, že první dvě děti jsou 15m od sebe. Teď maji 5 a 6 let. je to bezvadná dvojka a jsou to supr parťáci. Teď máme mimčo a já uplně vážně a dobrovolně přemýšlím, že by bylo fajn, kdyby měl i malinký k sobě takového parťáka. Pamatuju si to ještě dnes. Jít někam na oběd? OMG mazec, ale to všechno asi člověk pozapomene... taky my chyběly ruce. Výprava ven v zimě v Praze v paneláku byl jeden velký stres. A běda jak jsem doma něco zapoměla. Vrátit se něšlo, to byly podmínky :-). ALe úžasné na tom malém rozdílu je vážně to, že mají stejné zájmy a jsou si tak blízcí... uvidíte za pár let si budete tak libovat jak si Anička s maxem vystačí. A hlavně to jak spolu vyrůstají je opravdu krásné, že se od malička toho tolik učí. A my s nimi! Tak hodně sil do dalších let. Myslím, že njnáročnější období máte za sebou. Příští léto už si budete štrykovat a háčkovat v houpací síti a budete se z povzdálí tetelit blahem jak si Andulka a Maxík spolu hrají.

    OdpovědětVymazat
  3. Lucie,máme dvouroční vnučku.Přijede k nám,/pořád nemluví,málo slov/dovede mě do ložnice,vyleze na postel,lehne na bříško,vystrčí zadeček,vezme mou ruku a chce abych jí škrábala zádička.Rve mě to srce.Atipický exem.U nás dědičný.Alibabka

    OdpovědětVymazat
  4. Ta ohrádka okolo kamen je naprosto super. Díky za inspiraci.

    OdpovědětVymazat
  5. Na ekzem jsme nyní dle blogu Madame Coquette vyzkoušeli přírodní Havlíkův zázrak, pozor, je to šíleně drahé, malé tubičky ale ceny jak za velké, nadruhou strahu my máme ekzem jen na par místech - takže je malá spotřeba, zatím to vypadá dobře, ale jásat a doporučovat ještě nebudu, to je moc brzy, budu moci říci za měsíc.

    OdpovědětVymazat
  6. Musím se přiznat, že pro mě bylo to období 1-3 roky to nejobtížnější. Jelikož jsem moc nedávala právě to hraní na zemi, neustále jsme chodili ven. Stále mám v živé paměti, jak jsme jako jediní byli před sedmou hodinou ráno parku ...Přeji klidný (v rámci možností) advent, Jana

    OdpovědětVymazat
  7. Jste skvělá, jak to zvládáte ...vydržte, jednou budete sbírat plody své práce :) zdraví Eva Z.( 4+1manžel :) )

    OdpovědětVymazat