do prosincového kalendáře...

...se mi sice nevešla, ale doslova se vetřela a nenechala se jen tak odbýt ...

...střevní viróza.

Přeji pěknou středu!

Mráz nám moc pěkně zpříjemňuje dny, námraza na stromech dodává vánoční atmosféru.

O víkendu jsme měli na návštěvě tetu, děti se na ní vždycky moc těší, ale máme trochu podezření, že se ještě o trochu víc těší na jejího pejska Arta. A Arto se zase vždycky moc těší k nám, protože se pod Andulkou náramně nabaští.

Anička i teď, když tu pes není hází jídlo na zem a volá "haf haf Atoato".

Jen pro doplnění, dlužím odpověď kde je naše Adina.

Nemějte obavu, ta si žije náramně pohodlný život u naší babičky.

Adinku jsme vlastně původně koupili babičce, ale protože se pak musela starat o nemocného dědu a počůrávací Adinu by nezvládla, nechali jsme si ji my.

Když děda zemřel a narodila se Anička, tak bych asi byla na dně svých sil já a tak se teď babička stará o Adinu a navíc není sama.

A že se Adinka má, na konzervy na které byla u nás zvyklá už se ani nepodívá .

Tak to jsem odbočila, ale zpátky k našemu povedenému víkendu.

Už během soboty měla Andulka nějak velkou spotřebu plínek a i její blinkání bylo častější než obvykle a ani nálada nebyla nejlepší. Odpoledne Max zlobil taky o něco víc než je zvykem .

Ale i tak se našla nějaká ta chvilka , která by se nazvat pohodičkou.

Já jsem taky nebyla úplně v pohodě a dokonce jsme vzdaly i zábavu kam jsme se původně chystaly vyrazit. Ale po osmé večer to vypadalo chvíli nadějně, že si pustíme nějaký pěkný film a doděláme další várku cukroví.

Omyl.

V půl deváté večer začal blinkat Max....

...v pravidelných čtvrt hodinových intervalech...

...do 3 do rána.

A to by ještě šlo, ovšem zhruba od půlnoci jsem se přidala i já.

Takže i naše neděle odpovídala probdělé noci.

Moment! Neděle? Ona byla neděle ?

Já ji téměř nepamatuji.

Brrr.

V pondělí ráno jsem byla vděčná za to, že funguju a že můžu vyprat všechno ložní prádlo a ručníky.

Sice hlava jako ve svěráku, ale dalo se to.

Děti už měli náladu dobrou a jen průjem.

Naivně jsem si myslela, že je to za námi.

Večer jsme přivítali Mikuláše a spol.

Adam už se nebojí, škoda!

Andulce byli fuk a Max měl velký respekt, ale včera večer je vyhlížel znovu :-))).

Dobroty jsem stihla uskladnit vysoko, jen mi unikla jedna mandarinka, kterou Max zhltnul obrovskou rychlostí.

A to byla pravděpodobně příčina druhého kola blití.

Tentokrát od 9 do 1 ráno.

Tak alespoň že venku je krásně :-))).

Já si ještě zajela vylepšit formu k zubaři.

Tam mě dodělali a když mi umrtvená tvář přišla k sobě, nevěděla jsem co mě bolí víc.

Ale po přísnější dietě, vypadá Max dnes mnohem lépe a dokonce si dá říct, když ví co ho čeká pokud bude jíst to co jíst nemá :-).

A dnes jsme se dobře vyspali!

Tak snad už je to na ústupu a můžeme se vrhnout zpět do víru života.

A příprav na Vánoce.

Mějte se moc krásně a přeji ať vás podobné radosti minou velkým obloukem!