Bojím se a...

 ...těším se zároveň!

Krásný pátek.

Dnes se u nás konečně už od rána objevilo slunce. Po pár dnech v mlze je to příjemná vzpruha, kterou teď opravdu potřebuji.

Za pár dní odjíždíme na hory – a konečně po letech zase se všemi dětmi. Ale já vám nevím… jestli je to mým věkem, jejich věkem, nebo těmi zprávami, které se občas mihnou na sítích – mám větší obavy než v době, kdy byly děti malé.

K tomu mému věku... už loni jsem zaregistrovala rozdíl ve svých pohybových možnostech. Zatímco dřív jsem po pádu prostě sama na sjezdovce vstala – a to jsem padala i během jízdy (což se mi teď vzhledem k mé opatrnosti stává jen minimálně 🙂) – dnes si většinou musím odepnout lyže, abych se dostala zpátky na nohy.

Ale když kolem nikdo není, tak to ještě zkouším. Tuším, že to musí vypadat dost komicky, takže jakmile se v dohledu objeví další lyžař, raději ty lyže rychle odepnu. 😀

K věku dětí… dřív to byla moje droboť na lyžích, která se držela poblíž máminy sukně (dobře, spíš máminy lyžařské kombinézy 🙂). Dnes už je menší než já jen Anička – a i ta už může nosit moje oblečení. Všechny děti si poradí a domluví se prakticky kdekoliv. Tuším, že na dohled to úplně nebude.

Zprávy se snažím jedním uchem pustit dovnitř a druhým ven. Jinak bych s dětmi chodila jen do nejbližšího lesa. Jsem ráda, že i když jedeme za hranice, vracíme se na místo, kde jsme byli už minulý rok. To, že vím, do čeho jdeme, mi dává jistotu.

Je zajímavé, že na nová místa cestuji ráda – ale nejradši sama, nebo s dospělými. S dětmi mám mnohem, mnohem radši, když vím, do čeho jdeme. Jak bude vypadat ubytování, jak se dostaneme na sjezdovku, kde nakoupit, kde si půjčit lyže.

V Passo del Tonale – psala jsem o něm  TADY mi přijde moc příjemné i uspořádání většiny sjezdovek, které se sjíždějí do jednoho bodu. Protože děti už jsou docela samostatné jednotky a moje představa společného času na svahu už asi nebude odpovídat našim dávným výletům na Růžohorky .

A v neposlední řadě mám trochu obavy, jak zvládnou týden pohromadě všechny naše děti s přítelem – toho času všechny v nějaké fázi puberty.

Určitě to nebude nuda.

Určitě to bude občas napjaté.

Pozitivní je, že už nikomu nemusím utírat nudle ani zapínat boty. A určitě to bude hodně legrace… hlavně s odstupem času. 😀

Mějte se parádně. Další články neslibuji – uvidím, jak všechno budu zvládat. Ale určitě se přihlásím po dovolené. 😉

Mezitím mi můžete napsat vaše zážitky z cest – inspirace se hodí vždycky.

Krásné dny!