Oblíbené křeslo...
...aneb touha mít svoje místo! Krásný den přeji! Pořád někde čtu nebo slyším v rádiu, že počasí bude čím dál lepší. Už bych si moc ráda dala to svoje odpolední kafe venku na sluníčku, ale zatím to tak úplně nevypadá – a teplo si představuju přece jen trochu jinak. A tak si zatím kafe dopřávám v teple domova. V patře máme prostor, kde mám svoji pracovnu, a já jsem konečně dostala chuť se jí trochu pověnovat. Udělat si tam příjemno. Tak, abych tam měla chuť si sednout třeba právě s kafíčkem a jen tak být. Zdaleka to ještě není tak, jak bych si představovala, ale už teď vím, že je tam příjemně a že to postupně doladím. Myslela jsem, že touhu mít svoje oblíbené křeslo jsem zdědila po taťkovi. Vždycky měl to svoje místečko. Nepotrpěl si tolik na design, spíš na praktičnost – aby bylo kam odložit ovladač od televize, kam složit noviny a aby dosáhl bez obtíží na stůl pro něco dobrého :-). Křeslo měl v poloze, která sice úplně nelahodila oku, ale vždycky poznal, když se s ním pohnulo. Mamka má...
Myslím, že až když člověk projde obdobím "nemám sílu na to, co pro mě kdysi bylo důležité", tak si teprve začne uvědomovat, jak je super, když se ta původní chuť vrátí. Prošla jsem si tím pár let zpátky. Jinak posun času mě taky vždycky rozhodí, vstávám ráno v půl šesté, takže ranní tma mě štve víc než by mě těšilo večerní světlo. Myslím, že se srovnám až se svátky. A díky, že zas píšete blog!
OdpovědětVymazatPřesně tak. Tak čas se snad srovná velikonočními svátky :-). Díky Jano.
OdpovědětVymazatRáda čtu vaše články
OdpovědětVymazatNevadí mi ten časový posun, ale vadí mi když na nebi není pověšené slunce.
OdpovědětVymazatJá se sluncem ožívám a s jeho teplíčkem jsem kamarád.
Klidný den !
Hanka
Lezarts
OdpovědětVymazatSe sluncem i časem jsem na tom stejně! Ať žije světlo a slunce!