Jsme zpátky z hor...

 ... všichni celí, ale wellness by se hodil:-)

Kufry jsou zatím nevybalené a plné špinavého prádla. Po návratu v devět večer jsme jen rychle vyndali potraviny a po deseti hodinách v autě se každý docela rád uklidil do své postele.

Docela ráda bych si dopřála den klidu, abych si v hlavě utřídila vzpomínky, myšlenky, poznání i poučení. Určitě se mi to alespoň trochu podaří v článku, který chystám. Dnes bych vás jen rychle ráda pozdravila.

Děkuji, že jste tu na mě počkali, protože psát blog během pobytu bych rozhodně nestihla. Byl to velmi intenzivní offline týden.

Troufám si říct, že jsme si ho užili všichni, přestože v naší skupině osmi lidí se našlo dost momentů, kdy hrozilo, že se nás vrátí méně. A to podotýkám, že příčinou by asi nikdy nebyla nehoda na svahu!

Já a moje děti (10, 11, 19), můj partner a jeho děti (17, 13) a k tomu ještě kamarádka (13). To je celkem třaskavá kombinace. :-)

Pro mě bylo nejzajímavější vnímat ten rozdíl mezi dobou, kdy jsem jezdila na hory s malými dětmi, a dneškem, kdy jedeme s teenagery, kteří už zvládnou vlastní program – a my si můžeme všichni v klidu zalyžovat.

Jsem vlastně ráda, že mám na blogu zapsanou historii našich horských dobrodružství od úplných začátků TADY , přes moje odvážné první cesty sama s dětmi TADY - plné obav - až k období, kdy se v dětech objevila touha po lyžařském dobrodružství  TADY .

Italské Alpy jsou samy o sobě zážitek a ranní první sjezdy po čerstvém manšestru nemají chybu.

Tímto končím rychlý pozdrav a snad i malé nalákání na další článek, kde se určitě víc rozepíšu o našich radostech i strastech.

Pokud by vás zajímalo něco konkrétního, napište do komentářů nebo na Instagram.

Krásné dny a těším se!