Ach ten život...
...umí s člověkem zamávat! Krásný den přeji. Neozývám se, protože už zase řeším svůj komplikovaný život. Nechci zabřednout do detailů, ale upřímně nevím jakým směrem povedou moje kroky. V mém věku a situaci nejsou vztahy jednoduché a už vůbec ne jenom o tom jestli se máme rádi. Do vztahu dvou lidí zasahuje spousta dalších aspektů, jako děti z našich předchozích vztahů, čas, koníčky, finance. Já jsem se letos rozhodla, že se postavím na vlastní nohy a tím nemám na mysli rozjet podnikání, vydělat balík peněz, měnit práci, bydlení a nebo změnit vztahy, ale konečně si začít vážit sama sebe a být na své straně v jakékoli životní situaci. A není to snadný. Jsem zvyklá se přizpůsobit, pochopit všechny kolem, zachovat se podle toho jak to potřebují ostatní aby byl klid a pohoda. Někdy to klapne atmosféra se zlepší a pro mě je to náplast na to, že jsem se nezachovala podle svých pocitů, ale někdy ani takový krok nevede k lepší atmosféře a to pak bolí dvakrát, podvol...
Krásně jste to napsala, i mně na strasti pomáhá příroda a když je mi hodně ouvej , tak se vrhnu na likvidaci plevelu na zahrádce. vřele dopuručuju ! Vl.
OdpovědětVymazat🍀
OdpovědětVymazatTaky si nabíjím baterky v okolním lese- sama. Byť si myslím, že jsem člověk docela společenský, tak mám takovou tu moji ,,samotu" ráda.
OdpovědětVymazatHezké dny!
Hanka
Mám to stejně, nejradši jdu na zahradu, do lesa nebo jen tak se psem
OdpovědětVymazatLezarts
OdpovědětVymazatMiluji být sama se sebou.
V určitém věku (50), jsme se přestěhovali na venkov a tak zahrada a les nám dodával a dodává mi teď samotné rovnováhu. V 50 ti si žena konečně umí pořádně ujasnit co chce a co ne.
Lucie jsi na dobré cestě, té lesní i osobní. Držím ti palce, teď už po 70 jsem fakt zen :-)
❤️
OdpovědětVymazat