Mlha venku...

... mlha v hlavě!


Krásný den přeji!





U nás je zatím neskutečně mlhavo. Po víkendu, kdy jsme si užili skoro jarní počasí, je dnešní ráno zase trochu krok zpět.


Začíná pracovní týden před odjezdem na dovolenou a já už teď cítím, jak se mi hlava plní seznamy. Co vařit máme sepsané. Co koupit taky. Dokonce se zdá, že víme, kdo s kým pojede v autě – i když jistota to ještě není. Já jsem každopádně ráda, že nebudu muset řídit (neříkám hop, dokud jsme tam nepřeskočili 😉).

Čeká mě praní, žehlení a chystání oblečení. Po dlouhé době balím pro všechny děti (krom Adama, ten to zvládne sám), ale přiznávám, že jsem ze cviku trochu vypadla.

A do toho přišla malá změna. Andulka má rýmu a zůstala u mě. Tak si to spolu náležitě „užijeme“ a vynahradíme si čas "jeden na jednoho". Kvůli rýmě se mnou nebyla včera v sauně, tak mi teď aspoň pomůže s balením a přípravami.



Přítel se ujal seznamu na nákup a jídelníčku a musím uznat, že je pro mě velkou úlevou, že přípravy na dovolenou chystáme dva. Nejsem si jistá, jestli bych si troufla jet s dětmi sama. Poslední dobou si hodně hlídám energii – mizí rychleji, než bych chtěla. A čím dál víc přemýšlím, komu a čemu ji dávám.

Velkou část mojí energie spolknou vztahy, už o sobě vím, že je řeším pořád ať už vědomě a nebo nevědomě. Jen už si to občas umím lépe pohlídat. Ale mám pocit, že mi poslední dobou dává zabrat paměť i udržení pozornosti. A o to víc v době, kdy myslím i za děti – což je zatím pořád realita.

Protože připravená svačina a klíče ještě neznamenají, že svačina nezůstane na lince a odpoledne nebude zvonit telefon s dotazem, jak se vlastně dostat domů 😅.

Děti jsou ve věku, kdy dostanou do ruky pytel s plastem do žluté popelnice… a za dvě hodiny je naháníte, aby přetřídily igelitové pytlíky z bioodpadu tam, kam patří. A to je ještě ta lepší varianta.

Taky to znáte?

A tak si říkám, že ta dnešní mlha venku vlastně docela odpovídá tomu, jak to někdy vypadá i v mojí hlavě. Spousta plánů, seznamů a myšlenek, které se postupně usazují až za pochodu. Většinou se všechno nakonec nějak poskládá – jen tomu člověk musí dát trochu času a klidu.





Snad se mi to vše podaří. Fotky s trochou jara doma.

Mějte fajn start nového týdne!


Komentáře

  1. Mila Lucie, trefne jste popsala i me pocity:)) S tou pameti jsem mela problem po tezkem covidu. Lepsi se. Obcas se ale tvarim jakoby nic, kdyz na neco zapomenu. V duchu a tajne sama sobe ale vycinim. Drzte se!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky , je fajn nebýt v tom sám :-), tak třeba se to zlepší...alespoň trochu se sluníčkem. Krásné dny!

      Vymazat
  2. Lezarts
    Jsme zahlceni spoustou informací, bohužel paměť nám na “hard disku” užírají hodně ty zbytečné.
    Už jsem se smířila s tím, že mám paměť berušky :-) A to po té co jsem zjistila, že jí mají i moje děti :-)))

    OdpovědětVymazat
  3. Ať chceme nebo nechceme, jsme zahlcení množstvím informací. Takže někdy to už naše hlava nepobere. Ale nikdo prostě není dokonalý a občas se něco zapomene. :-)
    Hezký den !
    Hanka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie