Slavíme padesátku ...

... čas který na jedné straně ukrajuje a na druhé dává.

Krásný den milé čtenářky.

Děkuji za trpělivost. Pár dní jsem tu nebyla, protože můj čas tentokrát dostaly moje kamarádky.

Věnovaly jsme kamarádce, která v naší partě odstartovala tento životní přelom náš čas.

Mám pocit, že je to vlastně to nejvíc co můžete dát i dostat.

Jana je tou z nás, která miluje rostliny, zahradu a bylinky. A tak jsme pátraly po nějakém workshopu, kurzu nebo výstavě s tímto zaměřením. A našly jsme!

Přestože kamarádka slaví v lednu zamluvily jsme jednodenní kurz v bylinkářské dílně na Kokořínsku. A protože "když už zážitek - tak společný", daly jsme si k tomu celý víkend v tomto kraji.

O sobotě strávené s bylinkovou terapií, napíšu samostatný příští článek.

Vezmu to popořadě. 

V pátek jsme vyrazily kolem poledne a nikam jsme nespěchaly, měly jsme pro sebe celý víkend. Ubytování jsme měly zamluvené na   

krásném  místě.

Homutův statek  je příjemné místo, které se k bylinkaření náramně hodí.

Po příjezdu jsme si prohlédly interiér i exteriér statku, náš pokoj a sunu kterou jsme měly zamluvenou na dvacátou hodinu.

Pokoje mají svoje kouzlo, jednoduchost a vzdušnost, staré trámy, dřevěná podlaha...

... a dřevěná pavlač jen podtrhnou atmosféru venkovského stavení.

Světlé dřevěné obložení a minimalistický styl je můj šálek kávy :-).

Dostaly jsme instrukce ohledně podávání snídaní a samoobslužného bufetu fungujícího nepřetržitě v naprosto jednoduše a stylově zařízené jídelně.

A tak jsme daly na posilněnou vlastnoručně natočené pivko a nakládaný hermelín...

...a na prosluněném nádvoří jsme si v klidu plánovaly pěší procházku lesem na hrad Kokořín.

Navigace nám ukazovala příjemných 3,5 km  a tak jsme nikam nespěchaly.

Kochaly jsme se krásami kokořínských lesů a skal.

A že je čím se kochat. 

Přesto se nám asi po půlce cesty nějak nezdál ten počet kilometrů, což nám potvrdil i pár který jsme náhodou v lese potkaly .

 Elánu bylo ještě tou dobou na rozdávání a baterie v mobilech taky, takže jsme dál pokračovaly celkem na pohodu, fotily kde co a nikam nespěchaly.

Vlastně až ve chvíli kdy byl hrad na dohled, začalo jít do tuhého.

Naše do té doby dost hlučná a vysmátá výprava trochu ztichla.

Jednak se celkem slušně snížila kapacita baterie v mobilech, v nohách i v plicích :-) a pak nastala obava, že nestihneme tu saunu ( a co hůř - padla i obava , že se nestihneme předtím najíst :-))

Daly jsme to - až k hradu, to byl cíl  a splněn. Takže spokojenost, že je hrad zavřený jsme věděly, takže někdy příště si dám tuhle trasu pravděpodobně s dětmi  - už řádně připravená:-).

Cestou zpět už jsme zapínaly navigaci jen u každého rozcestí  a náš krok se celkem zrychlil - tep taky - hlavně při představě, že se ztratíme a zůstaneme mezi těmi krásnými skalami v roklích a soutěskách sami beze světla a bez jídla :-)

Dát si jen tak z fleku 14 km celkem terénem, tak na to naše těla rozhodně nebyla připravena :-), ale stihly jsme si dát i malou večeři před saunou a pak dvě hodinky, které naše těla opravdu ocenila. A protože dech se zklidnil, mohly pokračovat v nekončících debatách.

A ač nám přibývající čas ukrajuje léta , každým rokem si těch let společného přátelství vážíme víc a víc. Myslím , že jestli jsem na něco měla v životě štěstí, tak kromě ségry jsou to tyhle moje přítelkyně.

Postupně se prokoušu milionem fotek a přidám další část našeho slavení.

A co jste dostali, dali a nebo by jste si přáli třeba k padesátinám vy? 

Mějte moc fajn start pracovního týdne!

 Mohlo by se vám líbit

Dámská jízda ...

Když jsme letos vynechaly ...

Léto s pytlem blech ...