Jsou dny ...
...kdy se netěším domů. Přeji krásný den. Když jsem se vrátila k psaní blogu, slíbila jsem sama sobě, že budu upřímná. Nejvíc sama k sobě. Ale i k vám, čtenářům - a tak jsem tu s dnešním zamyšlením. Jsou dny kdy se netěším domů. A pak se za ten pocit ještě stydím. Můj život zvenku nevypadá špatně. Mám děti, vztah, střechu nad hlavou. A přesto jsou chvíle, kdy mám pocit, že stojím uprostřed všeho a nějak se v tom ztrácím. Nedávno jsem byla na velké onkologické kontrole. Dopadla dobře. Ta věta by měla stačit k úlevě. A ona taky přišla. Na chvíli. Ale přišlo také uvědomění, že to, jak se cítím každý den, není maličkost. Že to není něco, co bych měla přecházet jen proto, že „to není tak zlé“. Že na tom sakra záleží. Protože já už vím, jaké to je, když se tělo ozve v podobě nemoci. A možná právě proto dnes nedokážu úplně ignorovat ty malé signály. Stažené hrdlo. Tlak na hrudi. Pocit, že někam nepatřím tak, jak bych potřebovala. Dřív bych to možná přešla. Řekla bych si, že musím vydržet, že ...
Ahoj Lucko, moc gratuluji! Zaslouzene oceneni, ktere jiste moc potesilo :)
OdpovědětVymazatMoc gratuluji.
OdpovědětVymazatUž slyšíš ty fanfáry?! To vzdávám hold oceněné:-D
OdpovědětVymazatLucko, moc gratuluju k ocenění! Je u tebe v těch nejpovolanějších rukou :-)
OdpovědětVymazatA zároveň děkuju za přeposlání ocenění mě :-) Strašně mě to potěšilo :-)
Lucko, moc velká gratulace. Monika
OdpovědětVymazatLuci, to Ti moc gratulujem , za Tvoje počiny u Vás doma zaslúžené ocenenie. Andrea
OdpovědětVymazatMoc vám všem děkuji a jsem ráda, že ke mně chodíte!
OdpovědětVymazat