Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Rakovina - prsa...

... mít či nemít ? Krásný den všem. Začínám článek opět obrovským poděkováním za to, že tu jste. Dáváte mi sílu všechno mnohem lépe zvládat. Děkuji, že se se mnou dělíte o svoje zkušenosti, a děkuji i za to, že mohu být pro někoho z vás inspirací. Vy jste tou mojí.  Dnes bych chtěla napsat o svojí zkušenosti s dvojitou mastektomií, tedy odstranění obou prsů bez náhrady. Vím, že pro každou ženu je tohle téma úplně jiné. Že při vyslovení těchto slov a při představě tohoto zákroku se každé vybaví jiné obrazy, jiné emoce, jiné pocity a jiné obavy. Tohle je můj pohled, moje zkušenost a moje cesta. Takže pokud jsem vás neodradila od čtení, udělejte si kafe. Bude to delší. 😊 Velikost prsou jsem začala řešit stejně jako moje vrstevnice kolem 12-13 roku, ale byla jsem vždycky hubené vyžle a tak když i v patnácti měly holky kolem co dát do podprsenky já se učila sžívat s myšlenkou - co je malý to je hezký. No a pak najednou si moje tělo řeklo, že teda jo. A  já najednou měla na svém hu...

podzimní procházka...

...po okolí a zimní obleček pro mojí oblíbenou židli!

Krásný nedělní podvečer blogerky!


Dnes si sice sluníčko hrálo na schovku, ale i tak jsme se A Adikem a Adinou vydali na procházku do lesa, já jsem našla krásnou modřínovou větev a abych se s ní netahal celou dobu, nechala jsem si ji na místě, kudy se většinou vracíme...



...no a dnes jsme to vzali nakonec jinudy, takže pro větev na dekoraci si budu muset zajít příště!

Minulý týden bylo bílo, dnes ještě Adam válel sudy na louce:-)




...procházky po okolí, jsou krásné v každém ročním období, jen mě mrzí, že od podzimu do jara, máme na procházky většinou jen víkendy...



...v pracovní dny bychom museli chodit po tmě :-)...


...dnešní dobrodružnou cestu jsme zakončili zase doma , jen jsme nepřišli po cestě , ale ...
...no řekněme pralesem...


... když se tu procházím, tak si říkám, že škoda , že jsem tady nebydlela od mala...
...nám, tuhle divočinu, vynahrazovalo  na sídlišti staveniště (samozřejmě nejen rodiči zakázané)...
...ale jako děcka jsme se tam dost vyřádili a dodnes na to vzpomínáme :-)))...



...no a doma jsme si pak udělali horkou čokoládu...
....Adam si pustil na DVD film Marly a já (už asi po sté :-))) )...

...a já si zase trochu vylepšila můj pracovní koutek...



...moje oblíbená židle je sice hezká, ale přeci jen trošku tvrdá...



...a během zimních dnů, by byla i studená...


...tak dostala kožich!


V souvislosti s dnešním odpolednem, mě napadá otázka...
...jak jste trávili dětství vy? Na sídlišti? Na venkově? V souladu s představou rodičů?


Tak mějte krásný nedělní večer a zítra super vstup do nového týdne!



Komentáře

  1. Ahoj Luci,krasne si me podzime naladila,to ja nastesti jeste mohu s detmi na prochajdu kazdy den,ale mas pravdu,nekdy mame co delat,abychom se do stmivani vratili.Kozich je szper,i ja si ho obcas prehazuji prez sofa,ale spise na dekoracku.Ohledne detstvi,bydleli jsme v malem mestecku v klidne ctvrti,takze nase litani bylo hlavne na louce pred barakem a na minisidlisti mezi bytovkama blizko zameckeho parku,takze super.

    OdpovědětVymazat
  2. Lucko, kozesinky ja v zime taky rada. Pracovni koutek je uzasny. A prochazka paradni, moc se mi libi ta exploze barev - to umi jen podzim. Ja jsem panelakove dite, ktere melo stesti, ze babicka s dedeckem vlastnili chatu. Tam jsme travili vikendy a prazdniny. Mej prima tyden, Katerina

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Luci, máte tam krásnou divočinu :-)) teď jsou procházky krásné - když je na ně čas...a kožíšek jsem své pracovní židli dala také a pěkně mě teď hřeje :-)) měj se krásně Jana

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie