Sbohem ...
...náš parťáku ❤️ Minulý týden odešel pejsek mé sestry. Pro někoho to může být „jen pes“, ale každý, kdo někdy sdílel svůj život se čtyřnohým parťákem, ví, že je to mnohem víc. Dvanáct a půl roku byl součástí její rodiny, každodenního života i všech obyčejných okamžiků, které se časem stanou těmi nejcennějšími vzpomínkami. Byl ale i součástí našeho života. Naše děti s ním vyrůstaly, doprovázel nás na procházkách, výletech i rodinných setkáních. Když jsem začala vybírat fotografie do tohoto článku, uvědomila jsem si, kolik společných chvil s námi vlastně prožil. Poslední dny pro mou sestru nebyly jednoduché. Ztratit člena rodiny vždy bolí, a o to víc, když jste si tak blízcí. Jsem vděčná, že jsem mohla být v těch nejtěžších chvílích nablízku, vyslechnout ji, obejmout ji a alespoň trochu jí tu bolest pomoci nést. Někdy totiž nejde nic napravit. Můžeme jen být spolu. A právě to má často největší hodnotu. Dvanáct a půl roku je dlouhá doba. Přesto mám pocit, že utekla až neuvěřitelně rychle...
Vypadá báječně, mňam! Já dnes budu dělat tuňákovou pomazánku podle nového receptu, protože už nevím, co vymýšlet do školy na svačinky :-)
OdpovědětVymazatBarboro , tak nám se zatím svačina téměř každý den téměř celá vrací :-))), tedy ovoce a brumík ne a ještě okurka mizí dobře :-) Krásné dny!
VymazatHned bych ochutnala.
OdpovědětVymazatAmelko, už není , ale dobrý to bylo :-)
VymazatMilá Luci kila neřeš, radím Ti 3 násobná mamina viz.email. Právě odesílám...Věrka
OdpovědětVymazatVěrko díky, to já to určitě nepřeháním, ale poslední dva měsíce minulého těhotenství byly fakt kruté :-) Díky!
Vymazat