Oblíbené křeslo...
...aneb touha mít svoje místo! Krásný den přeji! Pořád někde čtu nebo slyším v rádiu, že počasí bude čím dál lepší. Už bych si moc ráda dala to svoje odpolední kafe venku na sluníčku, ale zatím to tak úplně nevypadá – a teplo si představuju přece jen trochu jinak. A tak si zatím kafe dopřávám v teple domova. V patře máme prostor, kde mám svoji pracovnu, a já jsem konečně dostala chuť se jí trochu pověnovat. Udělat si tam příjemno. Tak, abych tam měla chuť si sednout třeba právě s kafíčkem a jen tak být. Zdaleka to ještě není tak, jak bych si představovala, ale už teď vím, že je tam příjemně a že to postupně doladím. Myslela jsem, že touhu mít svoje oblíbené křeslo jsem zdědila po taťkovi. Vždycky měl to svoje místečko. Nepotrpěl si tolik na design, spíš na praktičnost – aby bylo kam odložit ovladač od televize, kam složit noviny a aby dosáhl bez obtíží na stůl pro něco dobrého :-). Křeslo měl v poloze, která sice úplně nelahodila oku, ale vždycky poznal, když se s ním pohnulo. Mamka má...
Luci,
OdpovědětVymazatparadicka,lak je vkusny a takovym se nic nemuze zkazit.Co se tyce pocasi,u nas nastesti uz od poledne neprsi a taky je docela teplo,na to ze se prehoupla druha pule prosince.Tesim se na tvoje pernicky,letos bych kvuli detem chtela taky,ale radeji si nedavam s dvojcatky zadne zavazne ukoly,s nimi clovek nikdy nevi.
Katko, taky si myslím, je to celkem neutrální barva :-))). No je pravda , že pečení s dětma je potom spíš o úklidu, ale Adam už je v pohodě, ale pamatuju když byl malý, mouka byla opravdu všude a půlka z těsta se musela vyhodit, protože se válela pod stolem , nebo byla umístěna do různých hraček a nebo moc plné mouky...ale sranda byla tojo :-) krásné dny!
Vymazat