Krok...
...za krokem. Někdy si myslíme, že už víme, kam jdeme. Krásný den přeji. Poslední měsíce jsem měla pocit, že se po dlouhé době zase nadechuji. Začala jsem běhat. Ne proto, abych podávala výkony. Prostě proto, že mi bylo lépe venku než doma. Každý kilometr byl malý krok zpátky k sobě. Běh se stal něčím, co mi dobíjí energii. Současně jsem začala řešit věci, které jsem dlouho odkládala. Rozchod. Hledání nového bydlení. Navýšení příjmů. Možnost brigády. V hlavě se pomalu rodil plán na nový život. A začínal se rýsovat. Brigáda téměř domluvená. Několik možností podnájmu. Počítám finance. Dělám rozpočty. Přemýšlím, jak to všechno poskládat. Pak přišla kontrola. Magnetická rezonance. Sono. Biopsie. A najednou jsem seděla v ordinaci a poslouchala slova, která jsem už jednou slyšela před lety. Rakovina. Nevím ještě, jak bude léčba vypadat. Nevím, jak dlouhá cesta mě čeká. Nevím, jaké budou další výsledky. Vím ale něco jiného. Před pár měsíci jsem měla pocit, že stojím na místě. Dnes mám strach....
Luci,
OdpovědětVymazatparadicka,lak je vkusny a takovym se nic nemuze zkazit.Co se tyce pocasi,u nas nastesti uz od poledne neprsi a taky je docela teplo,na to ze se prehoupla druha pule prosince.Tesim se na tvoje pernicky,letos bych kvuli detem chtela taky,ale radeji si nedavam s dvojcatky zadne zavazne ukoly,s nimi clovek nikdy nevi.
Katko, taky si myslím, je to celkem neutrální barva :-))). No je pravda , že pečení s dětma je potom spíš o úklidu, ale Adam už je v pohodě, ale pamatuju když byl malý, mouka byla opravdu všude a půlka z těsta se musela vyhodit, protože se válela pod stolem , nebo byla umístěna do různých hraček a nebo moc plné mouky...ale sranda byla tojo :-) krásné dny!
Vymazat