Zelená oáza...aneb snad už mi to nesežerou
Krásný, stále ještě letní den přeji!
Vždycky se mi líbilo mít doma plno zelených rostlin a myslím, že jsem jich i vždy měla dost.
Nejsem rozhodně nejlepší pečovatel, ale před narozením Maxe jsem to celkem zvládala a zeleni se u nás i dařilo.
Ano hlavní škodič na zeleni je u nás Max, šel po kytkách od malička a tak trochu je likvidoval, tak jsem ubírala a dávala výš a výš, kde jsem je zase zapomínala zalévat.
S příchodem Andulky se situace přiostřila, ta veškeré rostlinstvo pojídala. Od mala jsem musela pečlivě hlídat, aby při návštěvě květinářství nebo zahradnictví nebyla v dosahu něčeho o čem jsem si nebyla jistá jestli je jedovaté.
Zažila jsem si nejednu krušnou chvilku, kdy jsem na internetu hledala co že je to za rostlinu a jak moc je jedovatá.
Jednou otrhala všechny květy maceškám, jindy žvýkala aloe vera, ale nebylo ani vyjímkou, že po chvíli kdy si s Maxem "hezky hráli" jsem zjistila, že Max krmí Andulu špenátem připraveným z mých sukulentů.
Tuhle etapu u nás přežilo pár kaktusů a paradoxně i pár sukulentů.
Vždycky, když jsem si koupila novou rostlinu, během pár dní jsem objevila první trošku oškubané, propíchané a nebo pomalované lístky a občas jsem dostala do ruky natrhanou kytici
z pokojových rostlin :-).
Teď už dlouho nic.
Tak snad to nezakřiknu, ale pomalu to vypadá, že si mohu opět vytvořit nějakou tu minidžungli.
Koupila jsem tři nové rostliny a všechny jsou zatím bez újmy.
Pro jistotou každá na jiném místě a když prcky pozoruji, tak dělají jako že nic.
Doufám, že už to vydrží :-).
Pohled na zeleň je vážně uklidňující, že :-).
Mějte krásný dny!
Komentáře
Okomentovat
Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie