Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Slib sama...

...sobě. pravidelné trasy Krásný den všem! Když jsem letos na jaře začala běhat, netušila jsem, jak moc ten krok ovlivní další měsíce mého života. Neběžela jsem kvůli výkonům. Neběžela jsem kvůli číslům v aplikaci. Potřebovala jsem se znovu nadechnout. Potřebovala jsem najít něco, co bude jen moje. A tak jsem si dala jednoduchý slib. Že vytrvám. Že když to půjde, půjdu běhat. A že to udělám pro někoho na kom mi záleží. Pro sebe. Dnes mám za sebou sto čtyřicet kilometrů v květnu, přes sto dvacet v červnu a mám z toho radost. Ne kvůli kilometrům samotným. Ale proto, že jsem dodržela slib, který jsem dala sama sobě. V posledních týdnech se můj život obrátil vzhůru nohama, jak víte z posledních článků. Přiznám se, že když jsem se dozvěděla diagnózu, na chvíli mě napadlo, jestli má vůbec smysl pokračovat v plánech, které jsem si začala budovat. před bouřkou Pak jsem si ale uvědomila jednu věc. Právě teď je potřebuji víc než kdy jindy. Běhání mi nepomůže vyřešit všechny problémy. Nezajistí v...

Jsme zpátky z hor...

 ... všichni celí, ale wellness by se hodil:-)

Kufry jsou zatím nevybalené a plné špinavého prádla. Po návratu v devět večer jsme jen rychle vyndali potraviny a po deseti hodinách v autě se každý docela rád uklidil do své postele.

Docela ráda bych si dopřála den klidu, abych si v hlavě utřídila vzpomínky, myšlenky, poznání i poučení. Určitě se mi to alespoň trochu podaří v článku, který chystám. Dnes bych vás jen rychle ráda pozdravila.

Děkuji, že jste tu na mě počkali, protože psát blog během pobytu bych rozhodně nestihla. Byl to velmi intenzivní offline týden.

Troufám si říct, že jsme si ho užili všichni, přestože v naší skupině osmi lidí se našlo dost momentů, kdy hrozilo, že se nás vrátí méně. A to podotýkám, že příčinou by asi nikdy nebyla nehoda na svahu!

Já a moje děti (10, 11, 19), můj partner a jeho děti (17, 13) a k tomu ještě kamarádka (13). To je celkem třaskavá kombinace. :-)



Pro mě bylo nejzajímavější vnímat ten rozdíl mezi dobou, kdy jsem jezdila na hory s malými dětmi, a dneškem, kdy jedeme s teenagery, kteří už zvládnou vlastní program – a my si můžeme všichni v klidu zalyžovat.

Jsem vlastně ráda, že mám na blogu zapsanou historii našich horských dobrodružství od úplných začátků TADY , přes moje odvážné první cesty sama s dětmi TADY - plné obav - až k období, kdy se v dětech objevila touha po lyžařském dobrodružství  TADY .


Italské Alpy jsou samy o sobě zážitek a ranní první sjezdy po čerstvém manšestru nemají chybu.



Tímto končím rychlý pozdrav a snad i malé nalákání na další článek, kde se určitě víc rozepíšu o našich radostech i strastech.

Pokud by vás zajímalo něco konkrétního, napište do komentářů nebo na Instagram.





Krásné dny a těším se!





































Komentáře

  1. Dobrý den, Luci, úžasné, že jste zpět a velký obdiv za takovou akci! Moc ráda Vás čtu a těším se na příště! Marcela

    OdpovědětVymazat
  2. Zdravím, jsem ráda že jste zpět a těším se na další články od vás

    OdpovědětVymazat
  3. Lezarts
    Už se těším na pokračování!

    OdpovědětVymazat
  4. Těším se na pokračování !!!!
    Hezký den !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  5. Luci ahoj.
    Som veľmi rada, že znova píšete.
    Chýbala ste .
    Prajem všetko dobré a veľa zdravia a pohody v kruhu svojich najbližších.

    Zdraví Ľubica.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie