Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Slib sama...

...sobě. pravidelné trasy Krásný den všem! Když jsem letos na jaře začala běhat, netušila jsem, jak moc ten krok ovlivní další měsíce mého života. Neběžela jsem kvůli výkonům. Neběžela jsem kvůli číslům v aplikaci. Potřebovala jsem se znovu nadechnout. Potřebovala jsem najít něco, co bude jen moje. A tak jsem si dala jednoduchý slib. Že vytrvám. Že když to půjde, půjdu běhat. A že to udělám pro někoho na kom mi záleží. Pro sebe. Dnes mám za sebou sto čtyřicet kilometrů v květnu, přes sto dvacet v červnu a mám z toho radost. Ne kvůli kilometrům samotným. Ale proto, že jsem dodržela slib, který jsem dala sama sobě. V posledních týdnech se můj život obrátil vzhůru nohama, jak víte z posledních článků. Přiznám se, že když jsem se dozvěděla diagnózu, na chvíli mě napadlo, jestli má vůbec smysl pokračovat v plánech, které jsem si začala budovat. před bouřkou Pak jsem si ale uvědomila jednu věc. Právě teď je potřebuji víc než kdy jindy. Běhání mi nepomůže vyřešit všechny problémy. Nezajistí v...

dejte pokoj s bazénem...

...kaluže...
...to je teprve zábava!



Přeji krásný čtvrtek!

To, že děti potřebují na vzduch každý den je fakt! O to víc, pokud celé dny prší. Jinak je to boj o duševní zdraví matky :-))).

No, možná z fotek z naší procházky po dešti, by mohla mít některá matka taky trochu infarktový stav (třeba ta moje :-))) ), ale Max si to tak užívá, že jsem neodolala a na včerejší prochajdu vzala foťák.


Každá kaluž vyvolávala v Maxovi vlnu radosti a touhu vyzkoušet ji.



Počasí nepočasí, špína nešpína, šup s nohama do louže a pěkně si posedět v blátě:-), to jsem ho alespoň stíhala vyfotit.

Jinak se nedal, nechce chodit za ruku a chce chodit sám, rychle a první...




... často ho sice zradí nožky, ale naštěstí není "cimprlich" a tak nějaké to válení se po lese snáší dobře a ani setkání s kopřivou ho nijak zvlášť nerozhodilo:-).


Ale já bych si měla při focení Maxe nastavit na foťáku nějaký režim na focení "při sportu" a možná bych to pak stíhala.


Ale kaluží bylo hodně a tak nebyla nouze...


... o pořádné posezení.

Je zajímavé, že si většinou sedl pěkně na kraj kaluže a jednu nožku do vody. Kromě jednoho neplánovaného pádu střemhlav, ten jsem bohužel nezachytila.


Horší je dostat to naše dítko z procházky domů.
Nechce, vzteká se a křičí.


Ale domů se holt někdy musí.
Maminka totiž musí taky prát :-))).


A co vy pustíte své děti do louží? 

Mějte krásný den!

Komentáře

  1. Je vidieť, že Max si s radosťou a do sýtosti zmenu počasia užíva :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Luci,
    vždyť je na ty louže tak krásně vybavený - moc hezké gumovky, kalhoty i pláštěnka - prostě "manekýn v dešti".

    OdpovědětVymazat
  3. Louže, základ života! Měly by být i pro dospělé. Jsme občas hodně nudně upjatý :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. https://www.facebook.com/officiieldahkman/videos/1038890372848423/?fref=nf

      Vymazat
  4. Schválně jsem těm mladším pořídila gumáčky a to množství kaluží v naší ulici, to je zábava na hodně dlouho. Jen se marně snažím vysvětlit, že nejsou až do pasu. A skok do hluboké kaluže často odnesou i moje nohy nebo kalhoty, když jsem moc blízko :-). Ale za ten pohodový výraz to stojí! Jarka

    OdpovědětVymazat
  5. No jasně ... a u naší Bety by mi zákazy byly stejně k ničemu.
    Kdo se nerachtal v loužích, neví co je zábava, že?
    A Max je oblečený water resistant, koukám:o) Perfektní ohoz, to my chodíme v teplákách:o)
    pa, M

    OdpovědětVymazat
  6. zrovna včera vzpomínal synek: "mami, pamatuješ, jak pršelo, a tys nám dala pantofle a poslala nás do kaluží a já si rozbil koleno?" Ale jako křivdu to nebere. ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Super vohoz. Pláštěnu bych brala hned a ještě by ke mně tématicky dost pasovala. Vrána k vráně, slon ke slonu. :D :D Já jen nechápu a dost závidím ty kaluže, protože u nás ještě nezapršelo!!!

    OdpovědětVymazat
  8. no tohle je super dobrodrůžo - u nás takové kaluže zatím nebyly ,to by se malej určitě vyřádil.....

    OdpovědětVymazat
  9. souhlasim, kaluze, to je super zabava!!! syn je miluje ....

    http://www.photoserver.eu/zobrazeni_fotky.php?cislo_fotky=531292&fotky_autora=1006455

    OdpovědětVymazat
  10. Milá Luci, v Americe jsem obě své vnučky naučila skákat v kalužích...Byla to pro ně úžasná zábava a i pro mě, když jsem jejich radost pozorovala. Od dcery, jejich maminky jsem však dostala vynadáno. Totiž jakmile začalo pršet v Česku, první vběhly obě do kaluží a tady už tak čisté nejsou..ale radost mají pořád stejnou :o))..je to úžasná zábava!

    OdpovědětVymazat
  11. U nás zrovna tak..ta radost se nedá srovnat s vložením oblečení do pračky. Takže gumáčky a šup tam! Super bunda sloníková :-) A je to pravda..od babiček to je pořád jen nechoď do té kaluže! Horší je to pak, když se jde do města, a zrovna je po cestě kaluž..tak ty děti těžko chápou, že teď při cestě na úřad, se to zrovna moc nechodí :-) Katka

    OdpovědětVymazat
  12. Kaluže miluju i já jako dospělá, takže gumáky jsou má oblíbená jarní a podzimní obuv. Užíváme si je i s dětma ve školce, bohužel ne všichni rodiče mají pochopení :D

    OdpovědětVymazat
  13. Taky radost https://www.facebook.com/officiieldahkman/videos/1038890372848423/?fref=nf

    OdpovědětVymazat
  14. Lucko, já jsem do kaluží jako děcko taky lezla, takže jsem to tolerovala i u svých dětí a u vnoučat už úplně, ono to totiž na vesnici bez kaluží ani nejde.
    krásný den Majka

    OdpovědětVymazat
  15. Šťastné dítě - spokojená mamka, no a to praní... ona špína je furt :o)
    Kalužím zdar :o)
    Jana

    OdpovědětVymazat
  16. Kaluže,prima zábava,ale u nás ani kapka,a boží pláštěnka...veselý den,dae

    OdpovědětVymazat
  17. Jeee ta pláštěnka je boží, odkud pak je Luci?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie