02 srpna 2015

Dozrávají ...

...ostružiny!

Přeji pěknou neděli!

Snažím se dodržovat klidový režim a tak Maxe nosí kdekdo a já poctivě polehávám na gauči.
Díky polehávání, jsem už na netu přelouskala snad všechny články a diskuse na téma diagnozy: placenta praevia centralis.
Podle všeho je možné, že se vše ještě upraví a moje těhotenství bude téměř normální, ale je i velká možnost, že dojde na nějaké komplikace a taky hrozí, že budu muset před porodem strávit pár týdnů v nemocnici.
Uklidňující je, že ať je průběh jakýkoli, není to vyloženě ojedinělá věc a myslím, že ve velké většině případů, pokud o problému lékaři vědí, dopadá to dobře i pro maminku i miminka.
S císařským řezem se musím trochu smířit, neb je to něco, co jsem nechtěla i přesto, že můj první porod nebyl z těch snadných a normálních, Max mi pocit z porodu trochu vylepšil.
 Těžko soudit jak to bude, ale jestli jsem se doposud cítila fit a všechno mi přišlo, že je tak jak má být, tak teď mi přijde každé píchnutí, tlak a snad i kopání prcka podezřelé a vhání mi slzy do očí.
Snažím se uvažovat racionálně, ale psychika je mrcha:-).

Díky celkem vydatnému nicnedělání, jsem zjistila, že mě ani moc nebaví brouzdat po netu, protože jediné na co narážím jsou buď články o mé diagnóze a nebo spousta inspirace k tomu něco podniknout, vyrobit, udělat...
...no prostě moc podnětů k tomu, co bych teď neměla.

A tak jsem se po dlouhé době dostala ke čtení. Ovšem i to má háček. Jedinou oddechovku kterou jsem doma našla a ještě nečetla je knížka Z lodiček do holin od Marcely Mlynářové a jsem v půlce.
Je to vtipné a mojí nátuře velmi blízké vyprávění o tom, jak si žena z Prahy, v nejlepších letech, žijící sama, koupila chalupu v pohraničí a dala se do jejího zvelebování na vlastní pěst a navzdory všem přibuzným a známým, kteří to viděli černě. Jen mi trochu vadí, že hlavní hrdinka je často sama a tak mě asi čtení bavilo nejvíc, právě v celkem narvané čekárně v nemocnici:-))).

Ale už jsem si objednala další čtení, tak se těším.

Ještě minulý týden jsem chodila kolem keřů ostružin a těšila se , že až budou, upeču celé bandě u nás, nějakou dobrotu. Teď si občas uzobnu jen tak do pusy, ale do pečení se pouštět nebudu. Možná bych mohla zkusit namotivovat bandu aby je otrhali a udělali smoothie, ale znáte to, jak se tak asi dá motivovat parta chlapců kolem 18ti ke sběru lesních plodů :-))).

No a k těm ostružinám ještě pár fotek z minulého týdne, kde jsme komplet  familie (tedy řekněme CZ část :-))) ), což se taky často nestává...






... ale sladit se, aby jsme se všichni dívali do objektivu...
...to nehrozí :-))).

Mějte pohodový večer ! 



33 komentářů:

  1. Vydržatˇ!Pokud vím,podobný-možná stejný problém měla i Simona Krainová a má krásné zdravé dítě!Třeba Vám bude odměnou krásná slečna-držím palce a zdraví Jitka 71

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, moc díky za podporu! Krásné dny!

      Vymazat
  2. Lucko, také jediné co jsem nechtěla byl císař a nakonec jsem na něm skončila, tak rychle, že jsem se ani bát nestihla. Neříkám, že to byla pohoda, ale zas tak hrozné to není (a že sem cíťa :-) ). Tak pokud nebude vyhnutí nebojte se ho. Opatrujte se a nepropadejte chmurům. Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veroniko díky, císaře se ani tak nebojím kvůli sobě , ale spíš bych ráda mimču dopřála přirozený příchod na svět, ale na druhou starnu pokud budu vědět, že bych tím sebe nebo mimi ohrozila, tak to holt bude císař. Díky a krásné dny!

      Vymazat
  3. Určitě to dobře dopadne, ale věřím, že jsi ve stresu a přemýšlíš i o černých scénářích. Tomu se nevyhneš. Drž se, bude to dobrý! L.

    OdpovědětVymazat
  4. Kluky nemotivujte, klukům nařiďte! ať je otrhají a já vám pak pošlu úžasný recept na koláč, kde se vše - pokud budete mít kupované křehké těsto - dá jen do mixéru, zaleje se tím korpus s ovocem a výsledek naprosto úžasný ;-)
    A ničeho se nebojte, vše dobře dopadne. Až teď jsem zjistila, že jsem něco podobného taky měla, i když nevím jak přesná byla ta poloha, taky jsme tehdy odjížděli na dovolenou a doktor to moc nedramatizoval, jen prý ´do toho nemáme moc bušit´ :-D A pak se povytáhla s rostoucím břichem.
    Aspoň konečně přijde ke slovu šicí stroj, no ne ;-)?
    Určitě máte i plno neroztříděných a do alb patřících fotek. ( Bontia na Slevomatu má právě akci na fotoknihy ;-))
    Háčkování, pletení na prcka?
    Aktuálně velký hit knihkupectví - antistresové omalovánky pro dospělé.
    No a knížky? Jééé, kdybych musela nějakou dobu ležet, podstatně by se mi snížil komínek - spíš komín :-) - nových a ještě nepřečtených knih.
    Tak se držte a netrapte se.
    PS: pro všechny diskutující na tomto blogu - ono je něco špatného na tom mít třetího chlapečka nebo co :-/ ? Mě jako matku dvou kluků to vytáčí jen to čtu a nemusím být ani potřetí těhotná, chudák Lucie...
    Vendula

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vaší reakci v P.S. trochu nerozumím. Nikde není řečeno, že je špatné mít dalšího chlapečka. Paní jen předpokládá (a já si myslím, že to i Lucie někde psala), že by rádi holčičku. Což mi po 6 klucích příjde pochopitelné. Nemluvě, že nechápu proč by Lucie měla být chudák, že ji to i někdo přeje. Potom nechápu váš plurál, když se o tom zmiňuje jen jedna osoba. Ostaní Lucii jen vyjadřují účast s nastalou situací a snaží se ji podpořit. Takže si to spíše vyřešte sama v sobě.
      Jinak Lucko nevěšte hlavu, vše se ještě může změnit (což už máte určitě načteno). Držím vám pěsti pro štěstí, ať je vše v pořádku. Jo a na ty ostružiny bych je vyslala a pak ať vám z nich společnými silami něco sladkého na obalení nervů upečou, zasloužíte si to. Vera

      Vymazat
    2. Protože to není jen v tomto příspěvku, je to od té doby co Lucie oznámila, že je těhotná, skoro v každém druhém příspěvku v komentářích.
      Mně je jasné, že si přejí holčičku, já bych si taky v koutku duše přála holčičku, ale na druhou stranu se člověk potřebuje sám sobě vyrovnat s tím, že to na moc procent holčička asi nebude. Srovnat si v sobě, že pohlaví je přece jedno, hlavně, že bude prcek zdravý a spokojený. A tomuhle opravdu nepřidá, když člověk pořád dokola čte - ´tak konečně už holčička, za odměnu holčička, snad se dočkáte té vysněné holčičky, ať mají kluci princeznu´ atd.atd. Což se tady objevuje neustále. Nevím jak vy to máte s dětma, ale ony jak ty hormony začnou fungovat, tak je to někdy na zblbnutí - rozum říká, že pohlaví je jedno, srdce chce to vysněné, pak lítost, že nemáte radost z toho opačného pohlaví, pocit viny, že jste třeba i kvůli tomu brečela ...
      Mám několik kamarádek, co byly schopné týden probrečet kvůli opačnému pohlaví a částečně kvůli ´chytrému´ okolí, které mám pocit má v poslední době jedinou svatou pravdu a to ´aby to byl přece páreček´ :-////
      A nebojte, já si v sobě nic srovnávat napotřebuju. Já jen musím někdy v budoucnu přemluvit manžela na třetí mimčo, protože správný král má přece tři syny :-)
      ... nebo syny a princeznu? Jak v které pohádce ;-)

      Vymazat
    3. Nikdo to přece nemyslí zle, prostě jí to jen přejí. Já se například té holčičky dočkala a to v přítelově rodině byli celé generace jen kluci. A i když jsem to věděla celé těhotenství, tak zas všichni tvrdili, že se doktoři spletli, že u nich v rodině není možné. Ale já vím, že je ... a i kdyby, říkala jsem si, že naděje umírá poslední.

      Vymazat
    4. Vendulo moc díky za podporu a rovna jsem se pustila do háčkování...asi moc s vervou neb se háček zlomil :-))), ale nový už je na cestě a knížky taky.

      Věro díky za podporu, ale musím říct, že mi přání holčičky až tak nevadí:-), ale abych pravdu řekla kluk by byl do té naší famílie praktičtější:-))). Naštěstí jsem se nikdy pohlavím miminka nestresovala a ani tohle ani předešlé těhotensví není výsledkem touhy po holčičce ani mojí ani mého muže :-).

      Ale ono nakonec je mi opravdu úplně jedno jestli to bude kluk nebo holka, nejdůležitější je aby jme byly já i mimi v pořádku.

      Mějte krásné dny!

      Vymazat
  5. Ahoj Lucie, zkusím pár tipů na knihy, které mě v poslední době bavily - Úterní ženy - Monika Peetz, Zvláštní smutek citronového koláče - Aimee Benderová, Život za životem - Kate Atkinsonová, Ranhojič - Noah Gordon, Poselství od protinožců - M. Morganová, Žítkovské Bohyně - Kateřina Tučková ....teda koukám skoro všechno od spisovatelek :) ještě mě moc baví Jo Nesbo a jeho detektivky, ale to není na pohodu na gauči :) Moc držím palce, ať se vše srovná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radko moc díky za podporu a tipy na čtení! Krásné dny!

      Vymazat
  6. Lucie, jste pohodová, pozitivní ženská. Držte se! Všecko dobře dopadne! Tereza

    OdpovědětVymazat
  7. Držte se, vím jaké to je dělat z každého prdu... jsem také v tom, sice na konci prvního trimestru, ale problémy se táhnou prakticky od té doby co jsme se to dozvěděli a to se pak člověk sakra hlídá, ale musí to dopadnout dobře! Jinak díky za tip na knížku - taky hltám jednu za druhou :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haničko díky za podporu a přeji ať je všechno v pohodě i u Vás! Pěkné odpočívání a krásné dny!

      Vymazat
  8. Lucko snad poprvé tě vidím se usmívat :))) díky za to . Myslela jsem že jsi ledová královna nebo V . Beckhem

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-))), pravda! Asi je to tím, že od mládí jsem měla hrozně křivý zuby a na rovnátka došlo až když mi bylo 24, sundali mi je ve 28mi a do té doby jsem úsměv na fotkách vždycky schovávvala a tak je to tak nějak automatický :-), hlavně pokud mě někdo vyzve ať se dívám do objektivu :-).
      Krásné dny!

      Vymazat
  9. Dobrý den Lucie, měla jsem stejnou diagnózu a za celé těhotenství jsem neměla jedinou komplikaci. V pátém měsíci jsem ještě letěla na deset dní do NY,po konzultaci s ošetřující lékařkou jsem si vezla jen detailnější fotku z utz. Dokonce jsem se ani zásadněji neomezovala, jen internetové diskuze jsem si zakázala. Císař je s touto diagnózou asi nejbezpečnější. Taky jsem ho nechtěla, ale zdraví vás a miminka je důležitější, než proces, kterým přijde na svět. Nicméně jsem se s ním smirřovala dlouho...:-). Opatrujte se. Tereza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terezo díky, tak pokud cestu tak nějak schválí lékař, tak to asi jde. Já jít na ten ultrazvuk za dva týdny , tak si teď možná užívám dovču, ale když by člověk věděl , že riskuje tak bych to nedala. Opravdu raději cestu oželím. A je pravda, že ty diskuse dokážou vyděsit, ale tak nějak jsem ráda, že má člověk možnost se dozvědět víc, že kolikrát i přes komplikace všechno dobře dopadlo. Nepropadám panice a budu doufat v to nejlepší. Krásné dny!

      Vymazat
  10. Dobrý den, Lucie
    jsem ze šluknovského výběžku, což je shodou okolností místo, kde má chalupu Marcela Mlynářová. Kvůli tomu jsem začala číst její knížky a nakonec jsem je přečetla všechny, některé i víckrát. Je to sice oddechovka, ale velmi příjemná, a jestli ti má něco dodat náladu, tak si myslím, že jsi sáhla po tom pravém. Mimochodem, v reálu je úžasná, byla jsem na její besedě, šik dáma, skvělý humor a nesmírně pohodová. Jo a jinak, všichni, co sem chodíme za čtením, ti držíme palce, tak to by bylo, aby to dobře nedopadlo. Zdraví Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aleno moc díky za podporu a už pokukuju po dalším čtení od ní :-). Krásné dny!

      Vymazat
  11. Ani nevieš, ako ma potešili tvoje fotky, post...ide to dobre !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko moc díky:-). Krásné dny!

      Vymazat
  12. Milá Luci, mně lékařka v 25 tt. řekla, že je placenta nízko, ale že ji rostoucí miminka často vytáhnou výš a je to pak v pořádku. Jeli jsme do Chorvatska na dovolenou a když jsem se vrátili, můj gynekolog mi vyčinil, že s 'tímhle' jezdit je hazard, že ať mu o tom ani neříkám atd. atd. Následně mě začal strašit, že se uvidí na ultrazvuku ve 30 tt. a kdyžtak pak budeme plánovat císaře včetně krve a já nevím co ještě. Naštval mě a ztratila jsem v něj důvěru, o tom, že mně je dobře ani nechtěl slyšet, prý se mě to vlastně netýká! :D Ve 30 tt. byla placenta 'najednou' na přední straně a když jsem se zaradovala, doktor mě zchladil, že je radost předčasná, neboť je mimi koncem pánevním. Já vím ale své, a to že se miminko samo otočí, když bude chtít, třeba i den před porodem a když ne tak holt půjde zadečkem napřed, nebyli bychom první ani poslední. ;) Lékaři často člověka úplně zbytečně stresují, bohužel se dnes málokterý z nich zabývá medicínou celostně a nejraději mají, když má pacient strach, to s ním pak mohou lehce manipulovat. Bohužel. Budu moc držet palce, ať u vás vše psychicky zvládnete a posílám trochu té síly a pozitivní energie k vám do údolí, Veronika. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. P.S. Moc Vám to na fotkách sluší a Vaši krásní chlapáci Vám jistě pomohou období obav překonat. ;) :*

      Vymazat
    2. V tomto musám souhlasit. Měla jsem stejnou diagnozu, pořád z toho stresovaná, skoro jsem se i bála pohnout., nemohla jsem ani sedět, jak mě to bolelo..a nakonec se mi v 7. měsíci placenta vytáhla na úplně normální. Jak to mimino roste, většinou se vytáhne, ale na netu jsou skoro až strašící informace.

      Vymazat
    3. Veroniko díky, je pravda, že doktoři dost vyděsí a většinou se žádná kaše nejí tak horká jak se uvaří....ale kdyby se cokoliv stalo a já o tom věděla, tak bych si to neodpustila a hlavně ono to případné krvácení by bylo hodně veliké riziko i pro mně a se dvěma dětma už si to člověk sakra rozmyslí. Prostě na chvíli to cestování odložím, ve srovnání se zdravím je to banalita:-). A určitě jde i o to jak to člověk cítí uvnitř, myslím, že to rozhodnutí jak se k tomu postavit musí být v souladu s tím jak to cítím. Ale samozřejmě doufám, že žádné komplikace nepřijdou. Díky a krásné dny!

      Vymazat
  13. Lucie, také mě potkala stejná diagóza při druhém těhotenství. Placenta se s přibývajícími týdny povytáhnula, ale ne úplně, takže jsem musela na císaře. Přiznám se, že hlava mi nebrala skutečnost, že dcera už je na světě a žádný porod "nebyl". Pár týdnů jsem se s tím vnitřně smiřovala, ale vzhledem k tomu, že já jsem s placentou měla v průběhu těhotenství komplikace v podobě krvácení a byla jsem 3x hospitalizovaná netroufla jsem si polemizovat o způsobu porodu neb jsem rodila u Apolináře u jednoho z nejlepších porodníků, který mi dělal počas těhotenství i supervizi a věděla jsem, že mu mohu věřit. On mi tedy říkal, že je malé procento pravděpodobnosti, že bych zvládla normální porod, ale v momentě, kdy bych se hodně rozkrvácela, že by z toho byl akutní císař a spíše, že by se klonil k císaři. Po císaři mi řekl, že jsme se rozhodli správně, jelikož placenta zasahovala tak kam "nemá", takže bychom se císai nevyhnuli a takhle, že jsme ho měli v klidu. Přeji vám stejně úžasného lékaře a šťastný konec. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc díky, myslím, že na tom jak si člověk sedne s doktorem a jaké dostane informace hrozně moc záleží, pokud je nějaký zádrhel v komunikaci a vztahu s doktorem je to na nic, takhle mě rozhodili při prvním porodu a všechno bylo špatně a já byla hloupá, že jsem se sama nedožadovala víc informací a počítala s tím, že doktoři vědí. Byla to zkušenost a od té doby se ptám a ptám dokud nedostanu dostatečnou a srozumitelnou odpověď, nejen psané slovo lékaře je často nesrozumitelné :-))). Díky za podporu a krásné dny!

      Vymazat
  14. Krásné fotečky, ty ostružiny jsou úžasné. Přeji moc pohodových dnů a děkuji za váš blog! Je úžasný!!!

    OdpovědětVymazat