04 února 2017

Náš den...

...prázdninový.

Krásnou sobotu, přeji!

Tak jsem si řekla, že si na blog zaznamenám náš den.

Včera byl sice pátek, ale děti měly prázdniny a tak byly doma všichni tři.

Vstávali jsme v 6:30, Andulka se sice ozývala už od šesti, ale ignorovat ji, se nám dařilo do půl sedmé :-).
Po tom co se přesuneme z horního patra do kuchyně je nejdůležitější nakrmit prcky.
Já si dávám sklenici vody.
Menu mají stejné, pár piškotů, jogurt, marmeláda a trocha tmavé čokolády navrch a
taky pár borůvek.
Zároveň musím připomínat Adamovi , že si taky dělá snídani, toast s máslem a šunkou.
Průběžně si dělám kafe.
Max se nají sám a Andulku krmím, Maxík je rychlý a chce většinou přidat.
Udělám mu další porci.
Pak děti vypustím a snažím se nasnídat já, tentokrát taky toast se šunkou a to moje kafe a taky většinou dojedu jogurt po Maxovi a Andy :-).
Ještě někde mezitím si dal kafe muž a spolu s  instantním synkem (ten přijel nečekaně předevčírem :-) ) se odebrali do práce.
Děcka mezitím velmi důkladně vytahují téměř všechny hračky.
Podle potřeby přebaluji a převlékám prcky.
Max si obléká kalhoty a ponožky sám.
Venku je krásná mlha a tak ještě běhám od okna k oknu a snažím se tu nádheru zachytit fotoaparátem.
Adam zapíná telku a pouští Maxovi mašinku Tomáše a jde se taky oblékat, což znamená že ho v pokojíčku něco zaujme a zdrží se.
Max si hraje s duplem a kouká na Tomáše. Využívám situace a rychle dávám Andy na chvíli do ohrádky a jdu si udělat svou ranní hygienu a obléknout se.
Než půjdeme ven, dostanou mrňata ještě ovoce.
Anička sice snídá málo, ale o to víc by snědla mandarinek.




Miluje je :-).
Zatímco se děti zabaví jídlem, dopisuji článek na blog .
Pak ještě honem zapnout sušičku a pračku.
Jo ještě ráno hned jak vstanu zapínám pračku, to je taky nutnost :-).
Pak se vypravit ven.
To oblékání je na tom to nejhorší.
Adam se vypraví a snaží se oblíknout Maxe , ten nespolupracuje takže musím zakročit a dooblékám  ho já, ty dva pak jdou napřed a já oblíknu Andy a sebe a jde se.
Ještě honem klikám na počítači na tlačítko "publikovat" článek na blog.
Takže teď vím že ven jsme šly v 10:00.
Jsem ráda že se mi daří držet Andy vzhůru, protože bych chtěla, aby děti chodily spát po obědě oba ve stejnou dobu.
Sice když jde Andulka spát kolem desáté a někdy i dřív spí až do oběda, ale odpoledne je to pak na ní moc dlouhý, a po obědě už nikdy neusne ani když se jí snažím ten ranní spánek zkrátit.
Venku stavíme iglú, je to celkem dřina. Už máme načato, ale Max to zase občas někde zboří, takže Adamovi "pomáhá " Andy a my s Maxem jdeme sáňkovat.





Anička se občas rozčílí, protože má v zimním oblečení a v hlubokém sněhu dost omezenou možnost pohybu a navíc už je dost unavená.
Je 11:00.
Tak vyrážím s Andy k domovu, přebalit ji a dostane mlíčko a jde chrnět do kočárku ven.
Potom se přihrnou úplně mokří kluci, takže všechno nandám na ohrádku kolem kamen a sušíme, to je vlastně další výhoda ohrádky , výborně se tam suší všechno mokré oblečení a že
ho poslední dobou je dost:-).
Max si dává k obědu toast s máslem a Adam a já máme rýži s hlívou a petrželkou.
 V 11:45 odchází Max spinkat  nahoru do svého pokoje, Adam si pustil v televizi nekonečný příběh a já mám do 13:00 klid na srovnání jednoho koše prádla, posbírání kdejakých hraček snad z každé dlaždičky, dělám si kafe, stahuji fotky, luxuji obývák kuchyň a jídelnu, měním obsah myčky, pračky a sušičky  a dokonce jsem si na chvíli i sedla s Adamem k filmu.



V jednu se budí Andy a dostává oběd, má načatou lahvičku s masem a brokolicí tak ji dojíždí.
Potom dělá společnost Adamovi a já mám ještě chvilku relativně pro sebe tak hledám na internetu ty správné regály do technické místnosti.
Když se vzbudí Max pouštíme se do pečení štrúdlu.
Zábava pro všechny:-).





Pečou už vlastně děti samy, já to jen dokumentuji, napovídám a občas někde něco uklidím.






Pak se štrúdl peče v troubě a to si děti hrají, rvou, hádají se a prudí.
Jsou nedočkaví na štrúdl a nic je nebaví.

Sváča trochu spraví situaci.





Je 15:30 a vyrážíme opět ven.
Ta výprava nás všech , je na tom to nejnáročnější :-))).
Tentokrát beru Andy v kočárku, protože už je přeci jen odpoledne a fyzických sil ubývá :-).



Přesto se pouštíme do stavby sněhuláka, ale možná i díky tomu že mi dochází síly, máme místo sněhuláka "jenom" myš :-).




Tou dobou se vrací instantní synek a bere si moje auto, jede za kamarády, pro víno a pro sushi.
Večer přijde na návštěvu kolega mého muže, tak ať nesedíme na suchu.





Někdy kolem páté to balíme a jde se domů.
 Opět rozvěšuji mokré oblečení kolem kamen, přebaluji, přemlouvám na nočník (neúspěšně) a jdu ohřát dětem večeři.
Děti jsou dost nevrlé a cokoli si vezme Max na hraní, tak mu Anna likviduje, takže se snažím dát jim něco co je zabaví.
Tentokrát jsem obětovala jeden šuplík s kuchyňským nádobím, to je na chvíli zabaví, protože ho neznají a je klid.
Adam si mezitím vyndal poslední listové těsto z lednice a jde "vařit pizzu".
Dětem ohřívám rýži s kuřetem na pomerančích s předchozího dne a sem tam doladím Adamovu pizzu nějakou ingrediencí nebo kořením.
Maxovi večeře moc nešmakuje, tak maže do sprchy, ale Andulce chutná moc.
Po sprše jde Max do pyžama a opět pouštíme pohádku.
Anička je s plným břichem spokojená a hraje si.
Já se mezitím snažím lehce poklidit všude a všechno.
Vyhaslo nám v kamnech tak znovu zatápím.
Je 18:45 a Max jde do postýlky, obvykle bývá doma muž tak si hraje s Aničkou a já si čtu s Maxem, ale když doma není tak se holt nečte.
Vím, že Max stejně ještě jednou nebo dvakrát vyleze, tak beru vysavač a luxuji v patře binec po kytce která uschla, vřes v závěsném květináči naše topení nepřežil.
 Tou dobou se vrátil instantní synek a dovezl návštěvu, muž se ještě zdržel, ale už je na cestě domů.
Vařím mlíčko Andulce , převlékám ji do pyžama a jde taky na kutě.
Instantní synek zatím obsloužil a baví návštěvu  a já ještě dělám čaj , kterého se dožaduje Max a než se vrátí muž poklízím co je potřeba.
Adam uklízí hračky v obýváku a má povoleno hrát si na mobilu.

Kolem 19:30 se vrací muž dáváme si skleničku vína a sushi a samozřejmě musíme ochutnat i Adamovu pizzu, která se moc povedla.

Kolem půl deváté šel "spát" Adam a my si ještě povídáme, asi tak ve 21:00 odjíždí instantní synek za kamarádkou a  zatím co my jsme dole v rušném hovoru, Adam , který si vyškemral opět spát se mnou, nespí, ale na tajňačku poslouchá a když zjistil, že jsme se přesunuli do obýváku, chtěl se potichu ale rychle podívat.
Jenže mu ujela noha na koberci a aby si zachránil ústa, chytá se komody kde se s velkým rachotem převrátila mísa s dřevěnými korálky, které nám padají sprškou až dolů z galerie :-))) a tak aby nám zítra Andulka nějaký nespolkla, lezeme všichni po kolenou a hledáme korálky, včetně návštěvy :-))).
Povídali jsme ještě asi do půl jedenácté, zamávali návštěvě, uložila jsem muže a šla taky spát.
V kolik přijel instantsynek ani nevím, ale v noci začalo pršet a několikrát za noc mě probudil padající sníh ze střechy, naštěstí to nevzbudilo prcky, takže jsme měli celkem klidnou noc až do 7 do rána!

Tak to je vše.

A vlastně asi jsem spoustu drobností nenapsala, ale třeba zase někdy nějaký jiný den sepíšu, za pár dní, měsíců a nebo let si to ještě sama ráda přečtu.

Byl to pěkný den a přitom jeden z těch, kdy se vlastně nic zajímavého nedělo a nestalo a možná to jsou nakonec ty nejhezčí dny, co myslíte?


Mějte krásný víkend!






35 komentářů:

  1. Luci, mazec, normalni, bezny, pritom pekny kalup. Asi jsi tak trosku na baterky, vid? Ale krasny je to, hezky to zvladate. Pomocnik v kuchyni by se mi taky hodil:-). Pekny den. M.

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Lucie, myslím že máte zápřah jak horník pod zemí....a ano ,ty obyčejné dny, kdy se vlastně " nic neděje " jsou ty nejhezčí.
    Martina

    OdpovědětVymazat
  3. Luci já jsem moc ráda,že teď častěji píšeš.Píšeš s takovou lehkostí,že vše vyznívá úplně pohodově.Marie

    OdpovědětVymazat
  4. Zdravím tě, Lucko.
    Konec článku přesně vystihuje pocit, který mám z tvého blogu a důvod proč sem tak často a ráda chodím, ačkoliv téměř nekomentuji.
    Píšeš o věcech, které se někomu můžou zdát obyčejné až stereotypní s takovou lehkostí a mnohdy i požitkářstvím, že je jasné, že si umíš život vychutnat když jsi na dovolené, chodíš cvičit, zkrášluješ si domov, trávíš čas s dětmi, prostě v nejrůznějších situacích. No a když to zrovna nejde, umíš o tom poreferovat s nadhledem a humorem toběvlastním, takže to hned vypadá veseleji, zároveň však přirozeně, ne falešně a kýčovitě optimisticky. ;)
    Je tady zkrátka moc milá atmosféra, taková, díky které se člověk výborně odreaguje.
    Děkuju!

    Tvá spokojená čtenářka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. presne! velmi prijemna, tepla rodinna atmosfera...aka je mama, taka cela rodina..

      Vymazat
  5. Luci, nádhernej příspěvěk, jeden z těch, které mám nejradši. Určitě to byl hektický den a možná, že v tu chvíli si to člověk neuvědomuje, ale vrátí-li se v myšlenkách zpátky,... ano, myslím si, že takto vypadá ŠTĚSTÍ :-)
    Mám Váš blog moc ráda, Lucka z Vysočiny

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Lucko,tak to byl tak krásný a vyčerpávající článek který jsem doslova hltala tak mi to připomíná moje dny kdy člověk udělá tolik a nic.Držte se a hodně sil ať zvládáte to tempo života 😉

    OdpovědětVymazat
  7. Už dlouho jsem nečetla něco tak krásného...moc Vám děkuju...opravdu moc. Míša

    OdpovědětVymazat
  8. Lucka, super deň. Hlavné že sú detičky zdravé. Ale niečo som predsa len nepochopila: "V jednu sa budí Andy a dostává oběd, MÁ NAČATOU LAHVIČKU S MASEM A BROKOLICÍ ji dojíždí." Chúďatko dievčatko, to nemáte pre ňu ani navarené? Takéto bábätko si nezaslúži jesť konzervy. Veď sa Vám narodila predčasne. Určite by som navarila pre všetkých, možno bez soli a korenia, kvôli maličkej a ostatní by som jedlo dochutila dodatočne. No neviem. Ste veľmi moderná...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že dnešní "dětské výživy" jsou naprosto nutričně vyvážené a obsahují všechno, co malé dítě potřebuje. Věřím, že často i víc, než domácí strava. Určitě není na škodu střídat oboje. Jen pro pořádek, je mi 65 let.
      Anna z Brna

      Vymazat
  9. Luci, hezky popsaný jeden obyčejný den. Sama uvidíš, až ho budeš číst za pár let s dětmi, jak se pobavítea zavzpomínáte. A věř mi, že přísloví: !Malé děti-malé starosti, velké děti-velké starosti", je pravdivé.

    OdpovědětVymazat
  10. Luci, to je masakr, kolik toho stihneš! Doufám, že si i nějaký chlap přečetl, jak vypadá "normální" den ženské na rodičáku s dětmi - myslím, že totálně nemají představu, co vše se musí udělat, a že se to samo neudělá... Hodně sil a radosti do dalších dní!!! ;-)

    OdpovědětVymazat
  11. Lucie, ví vůbec váš muž, že jste poklad? Neznám nikoho kromě vás, kdo by tenhle zápřah zvládnul s grácií. Hodně sil přeju!

    OdpovědětVymazat
  12. Lucie já nemám slov.Kolikatery ruce a nohy máš.To není možné.Krásně se to čte,ale nevím jestli bych to zvládla.Obdivuju,smekám .Smekám hlavně tím,jak vedeš děti k samostatnosti.Alibabka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja taky nemam slov...lidi pls vzdyt je to normalni obycejny den mamy s detma!! A je.jedno zda deti dve nebo tři nebo ctyri!! Drive tohle vsechno mamy zvládly bez vsech elektrickych i lidskych pomocniku..a byla kazdy den tepla domaci vecere a cetly se pohadky detem!! Kolik casu dnes maminkam zabere litani po internetu a chatovani a hledání designovych kvalitnich veci.. misto toho vseho mamy driv varily domaci stravu pro nejmensi..No dnes je jina doba..

      Vymazat
    2. No, docela mě děsí co dnes lidi chválí, je to hezky napsáno, ale jinak tenhle zápřah zvládat s grácií asi jde, pokud máme pračku a myčku, chůvu, školku .....rodinné i finanční zázemí je tady obrovské a to hodně pomáhá, nic není problém , vše se zaplatí. Spíš obdivuju ty co s grácií zvládají postižené dítě na vozíku v baráku bez výtahu...

      Vymazat
  13. To, čo obsahuje Tvoj deň, mi je známe moc dobre:-), vo fyzickej forme to u mňa pomaly končí, no, nie vždy... traja autisti doma je mentálne záber, ktorý zmáha aj fyzicky, aj zdravotne, aj...
    Tvoje stvárnenie dňa tak vyťaženej maminy je krásne nafotený!
    Estetický zážitok:-)
    Som rada, že Ti tá zaberačka prospieva, si tak pekná!Decká úžasné!
    Dobre, že si sa začala o seba starať, najmä to cvičenie je fajn a ľudia k tomu:-)

    OdpovědětVymazat
  14. Luci, moc se mi líbí, jak trávíte čas pohromadě a jak hezky se k sobě děti chovají. Ze všech článků a fotek čiší krásná rodinná pohoda. Hezkou neděli, Karla

    OdpovědětVymazat
  15. Zaujímavý deň na čítanie a iste aj na prežitie. Dôležité je, že si vždy v plnej sile to zvládnuť. Našťastie Adamko je už veľký chalan a trošku pomôže s tými menšími. Krásnu nedeľu. Andrea

    OdpovědětVymazat
  16. Lucie, je moc hezké, že jste si dala práci a sepsala vše, co maminky na mateřské zvládnou. My ženy, které už máme děti dávno dospělé, se jenom pousmějeme nad obdivnými komentáři k Vašemu článku. Naše generace ještě k tomu všemu každodenně vařila pro děti a manžela, myla ručně nádobí, máchala vyvařené pleny ve vaně, sušila a žehlila atd. Nikoho nekritizuji, jenom srovnávám současnost se starší dobou. Jsem dnes také ráda za všechny moderní vymoženosti a současným maminkám všechno to ulehčení od fyzické práce přeji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to je pravda. Dnes se možná více věnujeme dětem tím, že s nimi tvoříme nebo jim hodně čteme-pokud tedy nejsme maminky na mobilech-ale to já například ne.Nebo možná i to jste v klidu dříve stíhaly...Veronika

      Vymazat
    2. Naprosty souhlas..cteni pohadek,hrani her..k tomu take nezbytne patrilo.Bez hlid.tet s uklid.agentur.Rada k Vam chodim,Lucko. ps.vetsina deti nez sla do skolky,skoly byla lepe pripravena.JP

      Vymazat
  17. Milá Lucko,chtěla bych Vám říct,že se vždy moc těším na "něco nového" z Vašeho domova.Z Vašich příspěvků čiší úžasná rodinná pohoda, harmonie a zvláštní klid, a to i tehdy, kdy nemáte nouzi o pořádnou dávku adrenalinu.Například, kdy jsou děti nemocné .... Vy ale zvládáte vše s takovou lehkostí a zdravým nadhledem, a já se vlastně od Vás učím. Děkuji za Váš blog.Šárka

    OdpovědětVymazat
  18. Tak toto je bežný deň maminy s 3 deťmi, na dovolenke-materskej :-) Veľmi pekne si všetko napísala a ja môžem len povedať, že máš môj obdiv. Mám tiež tri deti, ale len 2 menšie, hašterivé dievčatá a rozmýšľam, že najbližšie ich nechám piecť štrúdlu. Je to výborný nápad a verím, že sa pritom zabavia, pretože aj keď hračiek je plná izba, najradšej by sedeli pri televízii, na čo som ja taaak alergická. Tkaže ďakujem za inšpiráciu a prajem krásny deň. Hela

    OdpovědětVymazat
  19. Luci, v jakých botách to ta Andy chodí ven? :)

    Jinak, já mám děti od sebe rok - tady na tohle období vzpomínám moc ráda - celej den jsem kmitala, a zůstával za mnou pouze chaos, zmatek a - naštěstí - spokojené děti. Manžel už teda moc spokojenej nebyl, představoval si to jinak a odešel hledat štěstí jinam. Ale my jsme v tom chaosu a zmatku šťastní dál.

    OdpovědětVymazat
  20. Pěkné :-)

    Přijde mi takové zvláštní, že jste byli pořád jen vy dva s Adamem a najednou jste čtyři. A samozřejmě manžel :-) prostě jste se rychle rozrostli.

    Hanka

    OdpovědětVymazat
  21. Úžasné, milé a sála z toho rodinná pohoda. Moc ďakujem za takého články, vždy ma zahrejú pri srdci a zlepšia mi náladu.
    Ešte raz vďaka a nech sa Vám všetkým darí.

    OdpovědětVymazat
  22. Skvělý článek!

    OdpovědětVymazat
  23. Dobrý den, máte opravdu cit pro detail i celek a pro deti delate uzasne oslavy a program plus kytka na stole a krasne vlasy :) Jedine, co me trochu zarazilo v ramci popisu dne je jidlo - male dite k obedu toust s maslem? Opravdu? Co polevka, maso, zelenina? Nebo alespon zeleninova polevka s masem?:) A k tomu toust? Jit ven se musi, jasne, ale jidlo je zaklad. Strudl, byt domaci, to nezachrani... a jestli ani moc nevecerel kure s ryzi...to tedy ziviny nula. Ale byl to jen tento konkretni den,chapu. Rozhodne mi to ukazalo, co jde jeste zlepsit a jak je bajecne mit takove pomocniky - hned chci dalsi miminko! At se dari! N.

    OdpovědětVymazat
  24. K snídani jogurt, mimojiné, a po snídani ovoce. Rýži s kuřetem na pomerančích moc nedal, ale něco snědl. Toust s máslem je kousek pečiva, to ničemu nevadí.

    Když se mi před 30 lety, v 19, narodila dcera, dávaly se dětem žužlat rohlíky úplně běžně. Já gumové rohlíky z naší vesnické Jednotky nejedla, tak jsem ho nedávala ani jí. Když se mi zdálo, že by si dala něco jen tak žužlat, tak piškot.
    Vařila jsem jí dětská lehká jídla, ale mít možnost koupit kvalitní dětskou výživu ve skle, nikoli v plechovce, jak se tehdy prodávaly, ráda bych to občas využila. Maminky ze vsi zvesela a s chutí braly obědy "do kastrůlku", z jídelny JZD, kořeněné, přesolené omáčky zahuštěné moukou, přepálené guláše, smažené karbanátky a sekané, a jak rády se pochlubily, že jejich dítě už jí jako dospělý. Já se svým přístupem, že malé dítě dostává dětskou stravu, jsem byla za exota. Jako ve všem, i v tomhle platí všeho s mírou.
    Měla jsem automatickou pračku a toužila po myčce, kterou jsem vídala v amerických filmech. Mamka mi automatku zkritizovala, že zapírá prádlo a že ona taky vyprala na děti všechno v běžné pračce a vyvářecím hrnci. No a za pár let si ráda sama pořídila, pere v automatce vše co jde.
    Taky se občas nostalgicky ohlédnu, ale jsem ráda, že pokrok se nezastaví. Moje babička právala ještě na valše, a mojí mámě kropení prádla, vytahování lněných prostěradel před mandlováním a další práce zabraly zbytečně moc času. Někdo ten čas dneska pro děti stejně nevyužije, ale je hezké tady u Lucie číst, jak to, co nemusí věnovat domácnosti a kuchyni, věnuje dětem. Pokud nejsou na jídlech z fastfoodu, což nejsou, tak je ten čas pro děti vkladem největším. Kromě toho, děti Lucie vypadají nejen šťastně a spokojeně, ale taky zdravě a opečovávaně :-)
    Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lenko to jste napsala uplně přesně,dae

      Vymazat
  25. Výborný je si to zapsat a dokonce je to zajímavý i pro čtenáře!
    Obdivuju hlavně to pečení štrúdlu - že ho dělají děti. Spousta matek by je k tomu nepustila nebo by je přitom tak moc korencovala, až by to děti vzdaly. To se mi líbí!

    OdpovědětVymazat
  26. Lenka to napsala vystizne za nas za vsechny, co jeste maji rozum. Mam dceru a vidim, kolik casu zabere jen jedno vnouce natoz tri. Zeny, zamyslete se a neradte hlouposti. Jo a mejte trochu nadhled.Lucie to zvlada s prehledem a vase nevyzadane rady si urcite k srdci nebere. Uzivejte zivot jak to jen jde a nezavidte nekomu, kdo ma lepsi podminky nez vy,bude vam lepe. No ted to je asi taky jedna nevyzadana rada:_)! Alena

    OdpovědětVymazat
  27. Krásně sepsáno. Taky vzpomínám na tu dobu. Je to už dávno a děti mám jen dvě. Moc se mi líbí momentky, ty tomu dávají glanc!

    OdpovědětVymazat