záměna...

...zavazadel!

Tak tohle byla zase povedená akcička :-)))

Po náročném letu z Amsterdamu jsme si donesli dítě k přepážce pro nadměrná zavazadla, protože s kočárkem sice můžete až k letadlu, ale od letadla už musíte pobrat vše včetně dítěte do svých, tam jsme počkali na kočárek a pak honem pobrali zbylá zavazadla z pásu a hurá domů.

Doma jsem zjistila až druhý den kolem poledne, že jedno zavazadlo není naše.

Adam sice všechny zavazadla otevřel, protože hledal vajíčko s dinosaurem, které si dovezl, ale tomu že se hrabe v cizích věcech se evidentně nedivil.

Naštěstí to moc nepomíchal a tak jsem věci nadala zpět a šla se prohrabat v odpadkovém koši, kam už muž stihnul všechny etikety ze zavazadel vyhodit.

Hurá našla jsem jednu s cizím jménem.

Tak co teď, kontaktovat letiště? 

Zkusila jsem zadat jméno z etikety na net a hle na obrázcích na mě koukala paní, která mi byla povědomá. 

Já si teda lidi moc nepamatuju, ale možná to byla blond barva vlasů, kterou jsem kdysi taky nosila nebo neobvyklý účes, ale tahle paní mi byla povědomá.

Našla jsem i kontakt a zkusila napsat mail.

Paní mi sice odpověděla, že ten den a hodinu opravdu letěla, ale že zavazadlo má svoje a žádné jiné.

Hmm tak co teď...

...že by letěly dvě se stejným jménem, to by byla moc velká náhoda.

Napsala jsem na reklamační oddělení letiště a uvidíme.

Večer mi zvoní telefon a v něm paní, že je ráda, že jsem se ozvala a že tedy ona má náš kufr a že je v Praze a musela jsem ji stopnout a zeptat se, proč mi do mailu napsala, že má kufr svůj...

...aha...

...to byla její kamarádka, která letěla s ní a zavazadla jim při odbavení zaměnili, když si sms zprávou kamarádce postěžovala, že má cizí kufr, který podle letiště nikomu nechybí, dostala od ní odpověď...

...ale chybí :-))).

Pak dostala přeposlaný můj email a byla tak nadšená, že mi to nejprve ani neřekla.

No tak super Praha, to by šlo, háček je v tom, že paní může až po večerech a to se mi tedy s dětmi nechce zase cestovat, ale v pondělí jede vlakem na Moravu, našly jsme tedy společně vlak, který staví na 1minutu v Kolíně a dohodly se, že si kufry vyměníme na nástupišti.

Dopoledne mi přišla sms, že druhý vagon přední dveře...

... paráda, to nám to jde.

Pro jistotu volám na nádraží, jestli se dostanu s kočárkem na peróny, tak prý si musím říct u pokladny a pošlou nějakého nádražáka a ten mě sveze výtahem....

...dál už paní nemusela pokračovat.

Kdysi, jsem jezdívala vlakem s Adamem a ne jednou, jsem díky čekání na nádražáka a výtah, vlak málem nestihla a nebo vzala raději kočár do rukou a schody "seběhla a vyběhla".

Tuhle variantu jsem vzhledem k minutovému časovému prostoru zavrhla.

Jediná kamarádka, která by mi případně mohla pohlídat na chvíli dítě, nastoupila nedávno do práce a tak tedy vymýšlím další variantu.

Vezmu kšíry a Maxe do kšír a budu mít volné ruce na kufr.

Jedu celkem s časovou rezervou, ale plánované zaparkování před poštou, se z nedostatku místa nekoná, objíždím tedy parkoviště u autobusového nádraží, taky nic, ještě pár koleček...

...ale teď už to fakt někam dát musím, jinak to nestihnu.

Volím tedy ne zrovna košér variantu a stavím to na volný flek vedle taxikářů, pro jistotu ale platím lístek 20 Kč na den, vypakuju Maxe z autosedačky, nastavím kšíry, na třetí pokus jsme se nohama trefili tam kam jsme chtěli a Maxe zavazuju, vyndám kufr, zamknu auto a mažu k nádraží...

..."paní to auto bude pryč až se vrátíte" zařve na mě nevrle taxikář z okýnka...

...snažím se mu vysvětlit že jdu jen na otočku na nádraží...

..."mě to nezajímá - na votočku s kufrem jo? ...už jsem jim volal!!! Tady nemáte co dělat!!!!"...

...trochu mi stoupá tlak, spěchám, mám těžkýho Maxe , kufr a ještě se dohaduju uprostřed silnice s _ _ _ _ _ _ _(výraz si domyslete).

Tak co teď, auto tam pak nebude, to že je to nesmysl, mě v tu chvíli ani moc nenapadlo, dohadovat se s policií nebo zaplatit pokutu...budiž, ale nahánět zbytek dne auto - to by se mi nechtělo.

Vracím k autu rudá vzteky, ale když si v hlavě představím, že musím vyndat Maxe, upoutat ho, naložit kufr, najít jinej flek....ne _ _ _ _ na to.

Pána jsem nahlas posla do patřičných partií a řekla mu ať si tam přidá i to moje auto.

Vlak má přijet na druhé nástupiště, tak pěkně schody dolů a nahoru...

....je mi vedro, nervy díky taxikáři na pochodu, Maxovi se to naštěstí líbí a ostatní cestující jsme evidentně pobavily  sehranou výměnou kufrů...

...jeden pán to dokonce přirovnal k mision impossible (ani neví jak byl blízko pravdy ) :-))).

HURÁ!

Tak teď už s naším kufrem dunk...dunk...dunk.... dolů a zase dunk...dunk..dunk... nahoru, jazyk bych měla až na vestě , ale tam už jsem měla  Maxe a tak jsem ho nechala v puse :-),  dva z pánů co šli taky do schodů se sice pohoršeně podívali kdo že to dělá na schodech rambajz kufrem, ale nabídnout pomoc to ne.

I když  u toho jednoho si nejsem jistá...

....buď mu ten rámus hodně vadil, protože se otočil několikrát a nebo mi pomoc chtěl nabídnout, ale možná z mého výrazu vyčetl, že kdyby ji nabídl pět schodů od shora, mohl by taky dostat tím kufrem :-))).

Auto bylo tam kde mělo, taxikářovi to asi hlava nebrala, že jsem se šla proběhnout s kufrem na nádraží a já jsem nemohla jinak, než to jít honem zčerstva napsat:-))).

Adina je taky ráda že je kufr doma :-) a já se můžu zase učesat, namalovat, navonět, oholit a můj muž má zpět své oblíbené kalhoty a triko.

Mějte prima zbytek dne!