Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Slib sama...

...sobě. pravidelné trasy Krásný den všem! Když jsem letos na jaře začala běhat, netušila jsem, jak moc ten krok ovlivní další měsíce mého života. Neběžela jsem kvůli výkonům. Neběžela jsem kvůli číslům v aplikaci. Potřebovala jsem se znovu nadechnout. Potřebovala jsem najít něco, co bude jen moje. A tak jsem si dala jednoduchý slib. Že vytrvám. Že když to půjde, půjdu běhat. A že to udělám pro někoho na kom mi záleží. Pro sebe. Dnes mám za sebou sto čtyřicet kilometrů v květnu, přes sto dvacet v červnu a mám z toho radost. Ne kvůli kilometrům samotným. Ale proto, že jsem dodržela slib, který jsem dala sama sobě. V posledních týdnech se můj život obrátil vzhůru nohama, jak víte z posledních článků. Přiznám se, že když jsem se dozvěděla diagnózu, na chvíli mě napadlo, jestli má vůbec smysl pokračovat v plánech, které jsem si začala budovat. před bouřkou Pak jsem si ale uvědomila jednu věc. Právě teď je potřebuji víc než kdy jindy. Běhání mi nepomůže vyřešit všechny problémy. Nezajistí v...

Našel si nás...

...kašel.



Přeji pěkný čtvrtek!

Pokračujeme v prázdninách. 
Kluci mají opět rýmu a dost ošklivý kašel, Andy zatím jen rýmu a muž má taky hlas 
o pár oktáv níž, díky nachlazení.

Tak si užívám společnosti všech mých tří broučků a občas mi z toho jde hlava kolem.
Jakmile je chvíli ticho je jasné, že se na druhém konci bytu děje něco nekalého.

Třeba Andy zjistila jak otevřít šuplík a ládovala se nevařenýma těstovinama, jindy zase Max ochotně podal pytlík a i s Andulkou nakládali chia semínka na náklaďák, takže chia semínka budu nacházet v kuchyni asi ještě pár měsíců.

No a když už jsou tihle dva spacifikovaní, Adam dělá domácí úkoly a dopřeje si pořádnou sklenici džusu, ze které si jednou srkne a zbytek omylem rozlije po celém...ale fakt celém stole, v džusu se koupe učení, nějaké to čisté prádlo, které na druhém konci stolu čekalo 
na skládání (holt se nedočkalo :-) ), ale taky telefon, foťák a během vteřiny i Andulka, která dokáže na stůl vylézt opravdu fofrem a v tu nejméně vhodnou chvíli.

Ale jsou i chvilky, kdy jsou zlatý :-).





Většinou je to pár minut, než vymyslí nějakou lumpárnu:-).

Mějte se krásně!





Komentáře

  1. Luci u vás doma prostě slovo NUDA nikdo nezná....krásné fotky jako vždy....Děti jsou radost, starost , k pomuchlování a někdy na zabití-ale to je normální.....jsou to naše zlatíčka a co ony vymyslí ,to by nás mnohdy nenapadlo.
    Přeji pevné nervy a ať se těch bacilů brzy zbavíte....už aby se počasí vylepšilo-hned bude líp ,až budou moc vyběhnout ven.H.

    OdpovědětVymazat
  2. A keďže je to u nás takto od najstaršieho po posledného (dnes som ho pristihla pri niečom nekalom AJ JA:-)) stále, tak mám ten náš bezpečný industriál (Milo má na pitie ešte stále plecháčiky) a skoro holobyt!
    Držte sa a uzdravte!!

    OdpovědětVymazat
  3. Nemocne deti jsou vzdycky lahudka, obzvlast kdyz jim nic moc neni a nudi se :-)
    http://naseruina.blogspot.cz/2016/01/den-blbec.html?m=1

    Pevne nervy!

    OdpovědětVymazat
  4. Andy s Maxem jsou si hodně podobní. A rošťáci to budou asi taky stejní.
    Koukám, že krteček zaujal všechny tři :O) Hezké fotky.
    Přeji brzké uzdravení a klidné dny u kamen. Venku je stejně zima.

    OdpovědětVymazat
  5. Veselé počteníčko! Ještě, že ty děti máme, jsou nepřekonatelným zdrojem vtipných a neotřelých zážitků.

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Lucie u vás je fakt veselo😊 děti jsou úžasné. Max s Andy jsou dobří partaci na lumparny😊 tak se brzy všichni uzdravte. Mějte se hezky Petra

    OdpovědětVymazat
  7. Tím si holt projde každý rodič,u nás také běžné tyhle nervové situace když​ se daří😉aspoň budeme mít na co vzpomínat a taky je fajn že to není jen u nás ale slyším to i od jinud.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie