Oblíbené křeslo...
...aneb touha mít svoje místo! Krásný den přeji! Pořád někde čtu nebo slyším v rádiu, že počasí bude čím dál lepší. Už bych si moc ráda dala to svoje odpolední kafe venku na sluníčku, ale zatím to tak úplně nevypadá – a teplo si představuju přece jen trochu jinak. A tak si zatím kafe dopřávám v teple domova. V patře máme prostor, kde mám svoji pracovnu, a já jsem konečně dostala chuť se jí trochu pověnovat. Udělat si tam příjemno. Tak, abych tam měla chuť si sednout třeba právě s kafíčkem a jen tak být. Zdaleka to ještě není tak, jak bych si představovala, ale už teď vím, že je tam příjemně a že to postupně doladím. Myslela jsem, že touhu mít svoje oblíbené křeslo jsem zdědila po taťkovi. Vždycky měl to svoje místečko. Nepotrpěl si tolik na design, spíš na praktičnost – aby bylo kam odložit ovladač od televize, kam složit noviny a aby dosáhl bez obtíží na stůl pro něco dobrého :-). Křeslo měl v poloze, která sice úplně nelahodila oku, ale vždycky poznal, když se s ním pohnulo. Mamka má...
Stejně mám to luční kvítí nejraději. Též jsem si nasbírala menší kytičku do vázy. Také jsme včera byli v lese, je tam klid a pohoda. Moc pěkný džbán. Prima neděli. L.
OdpovědětVymazatLucko přeji ti krásnou neděli,venku je krásně.Taky do lesa ráda chodím,je tam klídek.pá Iveta
OdpovědětVymazatKrásná kytička co voní domovem...vždy mě Vaše obrázky od "nás" potěší a zahřejí u srdíčka...VOKOPKA
OdpovědětVymazatNádherná kytice lučních květů. Málokdy se mi naskytne příležitost jít sama na procházku.
OdpovědětVymazatLuční kytice nádherná. Já jsem snad nikdy nebyla sama na procházce v lese...Nejvyšší čas to zkusit:-).
OdpovědětVymazat