Krok...
...za krokem. Někdy si myslíme, že už víme, kam jdeme. Krásný den přeji. Poslední měsíce jsem měla pocit, že se po dlouhé době zase nadechuji. Začala jsem běhat. Ne proto, abych podávala výkony. Prostě proto, že mi bylo lépe venku než doma. Každý kilometr byl malý krok zpátky k sobě. Běh se stal něčím, co mi dobíjí energii. Současně jsem začala řešit věci, které jsem dlouho odkládala. Rozchod. Hledání nového bydlení. Navýšení příjmů. Možnost brigády. V hlavě se pomalu rodil plán na nový život. A začínal se rýsovat. Brigáda téměř domluvená. Několik možností podnájmu. Počítám finance. Dělám rozpočty. Přemýšlím, jak to všechno poskládat. Pak přišla kontrola. Magnetická rezonance. Sono. Biopsie. A najednou jsem seděla v ordinaci a poslouchala slova, která jsem už jednou slyšela před lety. Rakovina. Nevím ještě, jak bude léčba vypadat. Nevím, jak dlouhá cesta mě čeká. Nevím, jaké budou další výsledky. Vím ale něco jiného. Před pár měsíci jsem měla pocit, že stojím na místě. Dnes mám strach....




hezký den, váš blog si pročítám téměř pravidelně, ale až dneska jsem se rozhodla, že Vám prostě musím napsat...... V dnešním příspěvku jsem poznala svého syna Metoděje. Byť je už ve druhé třídě a měl by si umět nachystat učení podle rozvrhu, napsat sám úkoly, popřípadě si je alespoň srozumitelně poznamenat .... nečiní tak. A já jsem chvílema zoufalá, chvílema cholerická, chvílema flegmatická ... v poslední době snad nejčastěji tiše odevzdaná, že lepší už to nebude, že jsem to vlastně tušila od jeho ranného dětství a co stím nadělám.... Každé ráno odchází k autu bez aktovky a až na moje upozornění se pro ni vrací. Vzhledem k tomu že současně vypravuju do školky i mladšího syna a z domu odjíždíme po šesté hodině, nemám už sil ho kontrolovat. Včera jsem si ho odpoledne vyzvedla ze školy a koukám, že má každou botu jinou. Na mou otázku odpověděl, že ví, že to tak má už od rána a že co chcu, že jsou obě šedý .... to že jedna byla teniska a druhá zimní sněhule bylo zřejmně jedno .... Ach jo, ale (nebo právě proto) stejně ho miluju ..... Simona
OdpovědětVymazatSimono, je mi jasný, že to s Metodějem nemáte lehký, no ale těma botama jste mě pobavila. :-)
VymazatKrásné fotky, krásná atmosféra... Vždy, když fotím na zahradě, tak si říkám, jak jsou ty plastové hračky našich dětí nefotogenické :-). Ale ta fotka, s pískovištěm, okrasnou trávou a hračkama - tam to sedne super... Krásný den, Veronika
OdpovědětVymazatLucko,
OdpovědětVymazatsnad Tě potěší , že u nás je to stejné !
V noci toho také moc ještě nenaspíme, a to Šímovi bude příští týden rok.
Momentálně se budí častěji než když byl maličké mimi a bez mého mlíčka neusne.
A s dcerou to mám podobné jako s ty s Adamem a to už chodí do 5.třídy a škola jí nechává naprosto v klidu, narozdíl odemne.
Víkend bude prodloužený!
Lucka, tie fotky su prekrasne, naozaj ako v rozpravke :-) A co sa tyka Adama, "hlavu vzhuru", to prejde :-) ...my sme to tiez zazivali a postupne to prechadzalo, ale aj teraz sa obcas stane, ze do skoly odídeme bez vetrovky a zistim to az aute, ze je aj nejaka domaca uloha (pripadne projekt) a pritom je devat hodin vecer...a to ma moja babulka 11 rokov :-) Nastastie sa to uz nestava casto...Pekny vikend :-)
OdpovědětVymazatLucka, nádhera ...
OdpovědětVymazatSilvia
Milá Lucko, sleduju Tvůj blog už dluho, nicméně tyto fotky mě dostaly.. jsou naprosto dokonalé, úžasné, geniálné... Tvoje bydlení a vůbec všechno kolem je tak krásné, moc ráda to sleduju. Přeji Ti krásné dny!
OdpovědětVymazat