Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Rychlé pozdravení...

...během náročných i krásných dnů! Krásné ráno přeji! Píšu tenhle článek ráno, a tak mám chuť vás pozdravit právě takhle, i když vím, že si k blogu možná sednete až v poledne nebo večer. Poslední dny jsou trochu hektické a náročné a snad se mi o nich brzy povede rozepsat víc. Děkuji, že jste mi napsaly komentáře k minulému příspěvku. Myslím, že je nás hodně, kdo se učí dovolit si věnovat čas sám sobě, aniž by se u toho zároveň cítil provinile. Nevím, jestli se mi povede poskládat slova tak, aby dávala trochu smysl, protože se toho teď děje opravdu hodně. Na jednu stranu cítím, jak se mi pomalu vrací energie a elán, ale na druhou stranu jsem po každém náročnějším dni mnohem unavenější a vyčerpanější. A přiznávám, že se mi to pořád těžko přijímá. V týdnu jsem byla na kontrole a potkala jsem se i se svojí onkoložkou. Následná léčba bude potřeba, to jsem tušila. Jen zatím nevím, jaká přesně. Ozařování už není možné, protože jsem ho podstoupila při první léčbě. Některé druhy chemoterapie i...

Rovnováha v lese ...

...nalezená!





Krásný den přeji. Dnes mám pár fotek z víkendu. Týden byl náročný a nálada doma na bodu mrazu. Každý den se vyklubal nějaký problém, neshoda a doma vládla nenálada a napětí. Přestože týden začal skvěle díky parádně užitému víkendu, během těch dnů moje nálada klesala. Z chuti naplánovat si s dětmi výlet nezbylo nic. Spíš naplánovat si únik. Nechtělo se mi nic, ale mělo být pěkné počasí a to mi prostě nedá. Takže v pátek jsem zkusila svou osvědčenou metodu uniknout na chvíli do lesa, vzala jsem moji Andulku - lištičku a šli jsme na zdravotní procházku. Svítilo sice krásně slunce, ale já byla ráda za svetr a bundu co neprofoukne. Ale procházku večerním lesem jsme si užili a na mě to funguje mnohem líp než neurol :-)

Pořád jsem nebyla rozhodnutá co v sobotu. Sbalit děti a vyrazit na výlet? Pracovat na zahradě? V obou případech se snažit zapojit a motivovat děti. To znamená hodně nespokojenosti na straně jedné, trpělivost a zklamání na straně druhé. Mnoho vydané energie s nejistým výsledkem. Nakonec to vyřešila ségra, která jakýkoli výlet s námi v pátek odmítla, v sobotu ráno to pro změnu nedalo jí. Venku bylo krásně a tentokrát konečně bez studeného větru a tak jsem připravila větší sváču místo oběda, čaj , ségra kafe do batohu a jelo se do lesa našeho dětství.

Byla to ta nejlepší možnost jak se dostat do rovnováhy!

V lese si každý z nás najde něco pro sebe, něco co ho zaujme, nějakou aktivitu. Je to ta nejlevnější varianta jak zabavit každého. 

Už ta páteční procházka mě naladila správným směrem.


Andulka měla o zábavu postaráno.


Já taky, protože fotit s tím večerním sluníčkem bylo opravdu zábavné.


Jak často to slyším...
...já do lesa nechci...
a potom...
...né ještě nejdeme domů :-)




Krásná a pohodová atmosféra lesa nás vždycky vtáhne.





V sobotu to bylo trochu o bylinkách, protože já přijela "nachytřená" z kurzu a ségra doufala, že přežijeme i po pozření mnohé zeleně :-).




Počasí nás táhlo k potoku. K tomu potoku kde jsme obě dvě (i když vlastně každá o generaci jindy) od dětství smáčely nohy, někdy i boty a oblečení od jara do zimy. 



Takže sezona ráchání v potoce úspěšně zahájena:-)




A jak jsem říkala , každý si našel svou zábavu. Max s sebou tahal svůj kartonový výtvor. Ale jeho tvorba z kartonu je také kapitola sama pro sebe, příště o ní napíšu víc :-).



A víte co je známka, že mám v duši klid?
 Když se mi povede postavit pár kamenů, je to jako meditace. Odpojení se od hlaholících dětí, cákajících vodu na všechny strany, odpojení se od starostí.
 Držím v ruce kámen a vnímám jeho váhu, cítím jak pomalu získává stabilitu a najednou přijde jemné kliknutí a skoro slyším , jak říká- stojím.



Možná je to jen takové placebo na psychiku, ale opravdu účinné a i když se kameny dají stavět i jinde než v potoce, tak na potoce to má s tou zurčící vodou, která je neustále v pohybu o mnoho větší sílu a efekt.
A já si pomyslím- pokud zvládnu postavit kameny na špičku, zvládnu si udržet v životě balanc !



Neděle byla sice slunečná, ale foukal nám dost nepříjemný studený vítr.  Doma jsme měli čas si trochu popovídat a pohnout se z místa s náladou a pohnuli jsme zase trochu i se zahradou.

Kam si chodíte pro rovnováhu ? 

Krásné dny!



Komentáře

  1. Lezarts
    Pro vylepšení nálady mám několik receptů, zahrada, kultura, patchwork a kočár s dvojčaty a hurá na procházku do lesa.
    Někdy stačí, už jen to že svítí sluníčko!
    Ale co budu filosofovat žiji sama a tak jaký si to udělám, takový to mám :-)
    Přeji Lucko, týden bez mráčků na nebi i na duši!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Na hory. V sobotu jsme byli na druhé nejvyšší hoře Beskyd. A taky léky na úzkost na mě fungují:)

    OdpovědětVymazat
  3. Jak kdosi moudrý řekl - LES JE NEJLEPŠÍ NABÍJEČKA

    OdpovědětVymazat
  4. takže nabíjejte se jak to nejvíc jde. z Jizerek zdraví Olina

    OdpovědětVymazat
  5. My nejradši na zahradu ,do všech zahradních center, nebo do lesa, do Zoo....nebo jen tak , knížka, spánek,pohoda ☀️

    OdpovědětVymazat
  6. Příroda je nejvíc, procházky v lese, nebo kolem řeky, poslouchat šumění vody. Někdy ZOO, tam to mám taky ráda. Letos jsme už byli poprvé i s malou vnučkou. Chvíle s ní jsou naprosto kouzelné, nabíjí mě a miluju je. 🩷🍀

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie