Přeskočit na hlavní obsah

Poslední příspěvek

Rozloučení ...

...s prázdninami! Krásný den přeji! I když píšu večer, protože já se dnes tak trochu léčila z víkendu. 😅 O tom, že plánuji s dětmi alespoň jedno prázdninové dobrodružství, už jsem  psala tady.   Tehdy jsem ještě netušila, jestli nebudu muset podstoupit chemoterapii a jestli vůbec zvládnu alespoň tohle. Ale koupila jsem si rodinnou vstupenku na sobotní celodenní akci v místě mého dětství. Letní dětský tábor Hryzely  - dnes zážitkový areál .  Přestože jsem na tomhle táboře nikdy nebyla, znám ho od nejútlejšího dětství a, kam až moje paměť sahá, vždycky jsem se tam chtěla podívat. V době, kdy ležel ladem, nikdo se o něj nestaral a tábory se tam neprovozovaly, jsme se ségrou chodily kolem a s nostalgií nakukovaly za plotem. Tábor v Hryzelích je táborem od roku 1958, a tak děti z tábora v „našich“ lesích potkávala jako dítě moje o patnáct let starší ségra a později i já. A pokud se to povede, možná na ten tábor příští rok pojedou moje děti! Moc doufám že povede, protože ...

Jak ustát stres a najít klid sama v sobě...

 ...vyrazit ven !


Ven , do lesa, do přírody, do klidu, který pomalu přejde i do rozbouřené mysli.



Krásný den přeji.

Občas to doma není úplně jednoduché.
Takové to napětí, kdy se názory rozcházejí a není lehké najít společnou řeč.

A právě v těchto chvílích si čím dál víc uvědomuju, jak důležité je umět stát sama za sebou.

Učím se to.

Neznamená to být tvrdohlavá nebo si za každou cenu prosazovat svou, ale zároveň ani neuhýbat jen proto, aby byl klid.

Hledám  rovnováhu.
Mít zdravý vztah sama k sobě, vnímat, co cítím a co potřebuji, a dokázat to říct nahlas.
Klidně. Bez tlaku. Ale pevně.

Možná je to celé jen o tom, že když mám jasno sama v sobě, nemusím ani bojovat, ani ustupovat.

Vím, že zaručenou cestou k sobě samé je pobyt venku, ideálně sama na pár hodin. Ideálně v lese.


Venku se probouzí jaro.


A já potřebuji tuhle pozitivní energii teď přečerpat do vlastního zásobníku:-).


Tak snad  na vás dýchne alespoň fajn energie fotek.  


Takže nádech - výdech, ono zase bude dobře. 

A jak je dnes u vás?

Pohodové dny přeji.






Komentáře

  1. Krásně jste to napsala, i mně na strasti pomáhá příroda a když je mi hodně ouvej , tak se vrhnu na likvidaci plevelu na zahrádce. vřele dopuručuju ! Vl.

    OdpovědětVymazat
  2. Taky si nabíjím baterky v okolním lese- sama. Byť si myslím, že jsem člověk docela společenský, tak mám takovou tu moji ,,samotu" ráda.
    Hezké dny!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  3. Mám to stejně, nejradši jdu na zahradu, do lesa nebo jen tak se psem

    OdpovědětVymazat
  4. Lezarts
    Miluji být sama se sebou.
    V určitém věku (50), jsme se přestěhovali na venkov a tak zahrada a les nám dodával a dodává mi teď samotné rovnováhu. V 50 ti si žena konečně umí pořádně ujasnit co chce a co ne.
    Lucie jsi na dobré cestě, té lesní i osobní. Držím ti palce, teď už po 70 jsem fakt zen :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že mi dáváte vědět , že tu jste. Lucie